Udávat, udávat, udávat, jak učil Rusy Stalin
Všechna fakta uvedená v této úvaze jsou převzata z otevřených zdrojů. Může je nalézt kdokoliv. Stačí zadat klíčová slova ve vyhledávači. Jde o celoruskou epidemii práskačství.

Všechna fakta uvedená v této úvaze jsou převzata z otevřených zdrojů. Může je nalézt kdokoliv. Stačí zadat klíčová slova ve vyhledávači. Jde o celoruskou epidemii práskačství.
Včera jsem spočítal setkání s lidmi, která jsem měl od začátku války Ruska proti Ukrajině. To už je přes rok. Bylo jich dvacet. Na školách, většinou středních, ale i na základce. V divadlech. V kulturních střediscích. Na festivalu. Na knižním veletrhu. Pro širokou veřejnost a pro členy skupin a organizací. Od Ostravy přes Pardubice do Českých Budějovic. Od Třince přes Chotěboř do Tábora. Naposledy minulý čtvrtek a předtím v neděli v Praze.
Mým poněkud pochybným koníčkem se stalo v uplynulých letech sledování ruského uměleckého braku. Nejsem v tom obzvlášť úspěšný, protože braku je nepřeberné množství a já na všechno nestačím. Nicméně nějaké úspěchy jsem přece jen zaznamenal.
Ve čtvrtečním inauguračním projevu prezident Petr Pavel řekl, že není pravda, že je naše společnost příliš rozdělená. Dodal: „Přitom bychom měli mnohem více mluvit o tom, co nás spojuje.“ Hned v sobotu mu někteří spoluobčané z Václavského náměstí a zvláště od Národního muzea vzkázali, že se jich tohle netýká.
Pozorovatel aktivit ruské opozice, která je v drtivé většině v exilu, nemůže opomenout její úvahy na téma Co dál s Ruskem. Mají zpravidla dva společné body. Za prvé že nezbytnou podmínkou změn v Rusku je porážka ve válce. Porážku musí zajistit Ukrajinci. Bod dva zní: Ruský lid je hodný, jen ho svedl Putin.
Včera připomněli komunisté 70. výročí úmrtí svého idolu, jedné z nejodpornějších bytostí v světových dějinách, masového vraha Josifa Stalina. Nejslavnostněji to pojali v Rusku, kde se pokládaly květiny k nově vybudovaným Stalinovým pomníkům. Ale stalinisté jsou i v Česku.
V sobotu se na pražské Letné sešlo několik tisíc lidí, aby vyjádřili podporu statečným ukrajinským vojákům a civilistům. Šestapadesát procent dotázaných podporuje v Česku podle průzkumu agentury Median pro Česky rozhlas západní dodávky zbraní pro Ukrajinu.
V končícím týdnu se definovala podoba nadcházející konfrontace mezi silami prosazujícími svobodu a silami, které svobodu neuznávají. Ano, tak prosté to je. Shodou okolností se v jednom dni sešly projevy ruské hlavy státu Vladimira Putina a amerického prezidenta Joea Bidena.
Zvolený prezident Petr Pavel vyslyšel pozvání pořadatelů Mnichovské bezpečnostní konference a minulý pátek a sobotu strávil v bavorské metropoli mezi nejdůležitějšími politiky Evropy a světa. Už jen nezpochybnitelné znásobení váhy České republiky, které s Pavlem do mezinárodních vztahů přichází, by stačilo ke kladnému zhodnocení první velké akce zvolené hlavy státu v cizině. Jenže to nebylo všechno.
Čtenář, divák a posluchač v Ruské federaci, který nemá nebo nechce mít přístup k jiným než státním zdrojům, žije v přesvědčení, že všechna díla ruské kultury jsou mimo hranice jeho země buď zakázána, nebo zamlčována, či rovnou fyzicky likvidována.
Na sociálních sítích je vidět nejedno oznámení, že rozloučením se zimou a dnem radosti bude pro pisatele nikoli začátek astronomického jara, ale 9. březen, kdy bude slavit s dobrou náladou a dobrým pitím.
Po rozpoutání války, kterou téměř před rokem začalo Rusko proti Ukrajině, vrostl zájem českých uživatelů internetu o autentická videa z ruského prostředí. Takových videí lze najít velké množství. Často se u lidí, kteří je zhlédli, setkávám s nepochopením. Žádají o vysvětlení, protože to, co vidí a slyší, je v rozporu s jejich chápáním smyslu života a lidských hodnot obecně.
Zvolený prezident Petr Pavel ještě není ve funkci. Ani být nemůže. Inaugurace, tedy uvedení do úřadu, což znamená oficiální nabytí všech práv, povinností a pravomocí, které český prezident má, proběhne 9. března tohoto roku. Přesto se rozšířil zajímavý úkaz.
Téměř před rokem rozpoutalo Putinovo Rusko ničivou válku proti Ukrajině. Hynou tam lidé, města mizí v rozvalinách po barbarských útocích ruské armády, stovky tisíc Ukrajinců jsou mimo domov a nevědí, kdy se budou moci vrátit, Evropa pociťuje ekonomické následky války… Je přirozené, že by každý chtěl vědět, alespoň přibližně, kdy už skončí ta ruská zima, kterou Kreml vnucuje cizím zemím.
Zvolený prezident Petr Pavel poskytl v hodinách po vyhlášení výsledků voleb hlavy státu velké množství rozhovorů. Téměř nikdy nechyběla otázka, jak chce přispět k zacelení trhliny, která prochází napříč společností. Neboli, jak se ještě říká, jak bude zasypávat příkopy.
Represivní atmosféra v Ruské federaci přiměla drtivou většinu protivníků současného režimu k emigraci. Dva z nich, Michail Chodorkovskij, kdysi nejbohatší podnikatel v zemi a později Putinův vězeň, který strávil deset let v lágrech, a šachový mistr světa Garri Kasparov jsou známi i mimo Ruskou federaci.
Jakou šanci má Babiš, aby se stal prezidentem, soudruzi? (Ty soudruhy za chvíli vysvětlím.) Musí toho Pavla pokydat kejdou, musí žvanit, žvanit a žvanit, a je jedno, jestli bude jenom kecat nebo rovnou lhát! Úkol zní takto: Pavlovi voliči nesmí ke druhému kolu přijít!
Dnes stručně zmíním některé z velkého množství zpráv denně plnících ruský veřejný prostor. Nejde o produkci opozičních médií, ta vlastně v Rusku ani neexistují. Jedná se o trend, který se stále více projevuje jako pozadí, na němž se odehrává život v Ruské federaci těchto dnů. Nebyl by problém najít zpráv podobného druhu mnohem více. O jaký druh běží, poznáte z dalšího vyprávění. Všechny zmíněné události se staly v nedávné době.
Fekální vůz je v běžné řeči hovnocuc. Raději použiji pro další zmínky náhradní termín lejna. Ono je to nakonec k nerozeznání. Lejnocuc vycucává, tedy vysává lejna, následně je schraňuje a v závěrečné fázi vypouští na předem určeném místě.
V současné době již není nouze o zprávy z Ruska a o názory nejrůznějších lidí na tamní vývoj a vyhlídky. Skutečně zajímavé jsou ale úvahy ruských nezávislých intelektuálů. Je pravda, že v samotné zemi jich zůstalo nepatrné množství, a většina těch, jejichž názory stojí za pozornost, je v emigraci. I tak ale rozumí dění v zemi, v níž se narodili a vyrůstali, nejlépe.
Včera večer proběhla v České televizi tzv. superdebata kandidátů na úřad prezidenta České republiky. Podstatou demokracie je politická soutěž jednotlivců, stran a hnutí, kteří zastupují různé voliče. Růzností míním rozdílnost intelektu, vzdělání, kultury a hodnot, které občané vyznávají. Z tohoto hlediska je letošní výběr z hroznů povedený.
Začnu obsáhlým citátem. Není to můj autorský text. „U nás v dopravních nehodách zahyne na 30 000 lidí, přibližně stejný počet obětí si vyžádá alkohol… Jednou tento svět opustíme všichni, tomu se nedá utéct. Otázka spočívá v tom, jak jsme žili.
Rok 2023 bude těžký. Je podle mě lepší být připraven na nadcházející události. Pak se tam vměstná i určitá naděje. Pokusím se vysvětlit, co mám na mysli.
Začátkem roku 2022 považovala většina Evropanů a Američanů, kteří nesledovali vývoj v Ruské federaci, tento stát za problematický, za vybočující z norem, podle kterých se snaží žít jejich společnosti, za podivný a někdy bizarní. Stále však byl řazen do stejného civilizačního okruhu. Koncem roku 2022 počet takto uvažujících lidí povážlivě klesl. Postaralo se o to samotné Rusko.
Už se kdekdo vyjádřil k epizodě z cyklu televize CNN Prima News K tabuli!, v níž je zachycena návštěva Andreje Babiše ve školní třídě. Neuškodí se ale k této události vrátit, protože jako máloco ukázala pravou tvář muže, který chce být českým prezidentem.
Prezident republiky Miloš Zeman poskytl Radiožurnálu rozhovor, v němž se pokusil o bilanci svého působení v politice. V nejedné zemi světa by to byl slavnostní okamžik, kdy všemi obyvateli nebo alespoň jejich většinou vážený člověk sumíruje činnost, jež byla pro lidi, kteří v tomto státě žijí, užitečná a kterou si vysloužil čestné místo v národních dějinách. To by ale musela být jiná země a především jiný prezident.
Více než dvouhodinový dokument Obyčejný fašismus si možná vybaví lidé starší generace. Natočil ho v roce 1965 jeden z tehdejších guruů sovětského filmu Michail Romm. Ve zmíněné době a okolnostech šlo bezesporu o mimořádný snímek. Romm použil obrovské množství archivních záběrů z nacistického Německa a vytvořil dílo, které využilo dobových možností v podmínkách cenzury.
Televize Dožď byla jedním z hrstky médií, která za Vladimira Putina oslovovala diváky, kterým se jeho politika nelíbila. I proto byla v Rusku zlikvidována ihned po začátku války. Zakotvila v Rize, získala místní vysílací licenci. Ale o tu přišla a Dožď vyřadily z kabelových sítí Litva a Estonsko.
V uplynulých dnech jsem vedl debaty na Twitteru s lidmi nespokojenými se stanovisky, která mám ke kandidátům na úřad prezidenta republiky, zejména k Danuši Nerudové. Rád bych odpověděl všem a podrobně.
Ve čtvrtek 1. prosince začal v Rusku platit nový zákon o cizích (lze také přeložit zahraničních) agentech. Cizím agentem se může stát nejen občan Ruské federace nebo ruská právnická osoba, ale také občané jiných států a právnické osoby mimo Rusko. Nemusí se nacházet na území Ruské federace.