Ve veřejném prostoru se opakovaně vznáší námitka, že Petr Pavel nemůže být v současné době prezidentem České republiky, protože byl svého času členem KSČ. Při respektu k nositelům tohoto názoru chci vysvětlit, proč si myslím, že tento fakt je naopak výhodou pro Českou republiku. Nikomu svůj pohled nevnucuji, ale také se nebudu pouštět do nekonečných debat, které mají údajně stanovit jedinou pravdu.
Občané Ruské federace dnes nežijí jen v této zemi. Statisíce prchly do zahraničí. O několika rodinách ze severu Ruska, do jejichž života zasáhla Putinova mobilizace, přineslo svědectví Rádio Svoboda.
Po začátku ruské války proti Ukrajině založili tři významní ruští emigranti, kteří jsou v zahraničí už dávno, charitativní organizaci Skutečné Rusko. Byli to spisovatel Boris Akunin, tanečník Michail Baryšnikov a ekonom Sergej Gurijev. Skutečné Rusko kromě pomoci ruským emigrantům a ukrajinským uprchlíkům rovněž pořádá ankety.
Sobotní odpoledne a večer jsem strávil v Třinci jako živá kniha. To možná koukáte, co tady plácám, že? Ještě dodám, že nás, tedy živých knih, bylo více a že jedna z nich byla dokonce v Americe a přitom se účastnila akce v Třinci. Teď docílím možná i toho, že čtenářky a čtenáři, kteří stále píšou pod Očima, že jsou tak hnusné, že je ani nečtou, je doopravdy přestanou číst. Zbaví se vysokého tlaku z toho, že je stejně čtou, ač je číst nechtěli.
Hlavním tématem války Ruska proti Ukrajině se stalo v končícím týdnu stažení ruských vojsk z Chersonu. Ihned se vyskytlo mnoho různých úvah o dalším vývoji situace v Rusku a o možnosti změn tamního režimu.
Ruský nevládní publicista a básník Ivan Davydov, který z principu zůstal ve své zemi, shrnul možnosti dalšího vývoje. Debaty, jaké bude Rusko po válce s Ukrajinou, jsou hlavním tématem úvah protiputinovců. Samotné ukončení války přitom nechávají na Ukrajincích a Západu, kteří mají porazit Putina a zajistit jim možnost vybudování jiného Ruska.
Předsedkyně Sněmovny Markéta Pekarová Adamová oznámila, že zatím neobdržela od prezidenta Miloše Zemana pozvánku na slavnostní shromáždění na Pražském hradě při příležitosti státního svátku České republiky 28. října.
V ruských sítích koluje video z autobusu MHD, který jede městem Saratov. Během jízdy dostává jedna cestující zprávu, že její syn zahynul ve válce na Ukrajině. Úpí a sprostě proklíná… Koho? Když jsem toto video zprostředkoval českým sledujícím, divili se mnozí, že neproklíná Putina, který jejího syna poslal na jistou smrt. Je to tak, Putina nezmínila. Tato žena spílala Ukrajině.
Kdekdo zná tato slova pastora Martina Niemöllera: „Když přišli nacisté pro komunisty, mlčel jsem – nebyl jsem přece komunista. Když zavírali sociální demokraty, mlčel jsem – nebyl jsem přece sociální demokrat. Když přišli pro odboráře, mlčel jsem – nebyl jsem přece odborář. Když přišli pro mě, nebyl už nikdo, kdo by se mohl ozvat.“
Ještě před rokem by nikoho nenapadlo, že budoucnost Ruska může být tématem nikoliv odborné debaty, ale široké diskuse v českém veřejném prostoru. Ruská agrese na Ukrajině to ale změnila. A dost často zaznívá přání, aby se Rusko rozpadlo na mnoho menších a slabších států.
Před pár dny dostal Nobelovu cenu míru běloruský bojovník za lidská práva Ales Bjaljacki, ruská lidskoprávní organizace Memorial a ukrajinské Centrum pro občanské svobody. To je známý fakt.
Jednou ruské zločiny na území Ukrajiny skončí. Když necháme stranou variantu, že Putin, jak vyhrožuje, použije jaderné zbraně, bude tady jiné Rusko. Jaké však bude? Odpovědí v ruském veřejném prostoru je mnoho. Dnes to bude o dvou protichůdných představách dvou významných politických postav.
Vyskytla se nám tady záhada. Ze záhrobí přišel telegram. Nikdo se k němu nehlásí, odesílatel chybí, text podepsán není. Přitom obsah prozrazuje velké osobní zaujetí a rozjitřené emoce. Text telegramu ocituji. Třeba se najde někdo s fištrónem, komu svitne, kdo ho tak asi mohl napsat.
V pátek 30. září odpoledne má podle předchozího oznámení podepsat ruský prezident Vladimir Putin připojení části ukrajinského území k Ruské federaci. Takzvaná referenda, o která Kreml tento záměr opírá, byla tak okatě falešná, že je neuznali ve světě, ale ani v Rusku samotném nevyvolala žádné nadšení srovnatelné s euforií po anexi Krymu v roce 2014.
Blablabla blablabla, blablabla blabla. Blablabla blablabla, blablabla blala. Zpívá se to na melodii Rolničky, rolničky, kdopak vám dal hlas. To jsem se pokusil ve zkratce přiblížit obsah vyjádření většiny představitelů politických stran a hnutí po vyhlášení výsledků komunálních voleb a prvního kola voleb senátních. Korunováno vyjádřeními prezidenta.
Sergej Jolkin je vynikající ruský karikaturista. Momentálně je v emigraci. Jedna z jeho karikatur má tento obsah: Mezi cimbuřím moskevského Kremlu vykukuje ven Putin a říká: „Co ještě musím provést, abyste se vzbouřili?“ Tento starší obrázek se v uplynulých hodinách vrátil do ruského veřejného prostoru, protože je navýsost aktuální.
První posouzení včerejšího mimořádného projevu premiéra Petra Fialy jsem obdržel od své ženy. „Je to dobré,“ řekla, „ale problém je, že se obrací k inteligentním lidem.“ Musel jsem jí dát za pravdu. Je ale třeba ve věcech hledat také kladnou stránku.
Leonidu Gozmanovi je 72 let. Původním povoláním je psycholog, ale už zhruba tři desetiletí se pohybuje v ruské politice na demokratické pravici. V současné době nemá žádnou politickou váhu stejně jako jeho směr. Gozman však po celou dobu zrání Putinova režimu úporně navštěvoval nejen tehdejší opoziční média, ale snažil se říct svůj názor i na státních kanálech, většinou neúspěšně. Teď nemůže nic, je už podruhé za sebou ve vězení.
Nejaktuálnější téma je zdražení života, které pramení ze zdražení energií. To zas do velké míry vyplývá ze snahy ruského vedení rozložit Západ ekonomicky, když se Putinovi nedaří na bojišti s Ukrajinou. Panika, kterou šíří spousta politiků, část médií poplatná politikům a někteří jedinci, na které se tato média obracejí jako na odborníky, vychází z reálných základů. Také je ale přifouknutá.
Přátelé svobodné Ukrajiny v uplynulých dnech sledovali situaci na bojišti, kde měli Ukrajinci podporovaní Západem řadu úspěchů. Zrodily se naděje, že se jednoho dne podaří vytlačit ruské jednotky na pozice před 24. únorem 2022. V této souvislosti se už někde mluví o následném pádu Putinova režimu. Přání, byť pochopitelné, je zde ale otcem myšlenky.
Blitzkrieg na Ukrajině se Putinovi nepovedl. Nevyvíjí se podle jeho představ ani celá válka, kterou rozpoutal proti západnímu sousedovi. Když je na bojišti smůla, je třeba přidat na jiném úseku války, kterou léta vede proti svobodnému světu.
Nový školní rok začal také v Putinově Rusku. Přinesl změny. První novota spočívá v tom, že žáci již nebudou smět mít v hodinách své mobilní telefony. Ale dvě další novinky mají vyloženě ideologický charakter.
Během debat s veřejností obvykle padne jistá otázka. Naposledy před týdnem v Českých Budějovicích. Jaký je prý optimistický scénář Saši Mitrofanova.
Tento příběh začal dávno před 24. únorem 2022. Po začátku války se ale zrychlil. Řeč je o osudu Rusů jako národa a Ruska jako státu. Na vývoji v Rusku a kolem něj bude přitom záviset osud Evropy a světa.
Připomenutí 54. výročí invaze do Československa vedené Sovětským svazem může leckomu připadat jako formalita. Nebo jako něco, co je jen kusem dějin. A ono přitom není nic aktuálnějšího. Jak z hlediska ohrožení země, tak z hlediska výskytu novodobých pragováků.
Dlouho jsem si myslel, že nikdo a nic nepřekoná ruskou ženu, která v roce 2015 vyprávěla na kameru, jak hrozný je život v Evropě: „Mají málo ženských, proto když jdeš po ulici, je to o strach. Psi vyjí, pronásledují je chlapi, kteří je znásilňují.“ Byla to ale neznámá paní z lidu, i když během debaty na ruské ulici chtěla působit dojmem, že to v Evropě zná jako své boty. Ale jednička v oboru už není.
Za uplynulý půlrok se lidé v Česku dozvěděli hodně o počínání Ruské federace. Rusko však není jen svět bombastických kremelských prohlášení, válečného barbarství nebo zbytků někdejší slavné kultury. Lze v něm najít i nečekané úhly pohledu.
Senátorka Jitka Chalánková navrhla ústavní zakotvení práva placení v hotovosti. V minulém volebním období Sněmovny prosazovali ústavní zakotvení práva hotovostních plateb poslanci Trikolory, připomíná ČTK. Tehdejší vláda se k jejich předloze postavila záporně. Česká národní banka k poslanecké iniciativě uvedla, že současné zákony právo na platbu v hotovosti obsahují a není nutné je povyšovat na ústavní.
Název prvotiny jednoho z největších rusky píšících spisovatelů 20. století Fazyla Iskandera byl Patálie s kozloturem. Vyšla v Moskvě v roce 1966 a v lehce zahalené podobě se vysmívala sovětskému šílenství kolem Chruščovova pobláznění kukuřicí. Iskander byl nelítostný a zároveň moc vtipný.
Hlavní politickou událostí víkendu na domácí scéně byl sněm STAN. Měl přízvisko mimořádný. Během jednání opakovaně zaznělo, že nebýt tohoto označení, žádný sněm by se nesešel. Mimořádný byl proto, že bylo zapotřebí honem vyměnit drtivou část vedení hnutí po aférách, které jméno STANu poškodily.
