Čerstvě schválená strategická koncepce NATO praví: „Ruská federace je nejvýznamnějším a přímým ohrožením bezpečnosti členských zemí Aliance a míru a stability v euroatlantickém prostoru.“ - „Ve světle těchto nepřátelských politik a akcí nemůžeme považovat Ruskou federaci za našeho partnera,“ stojí v nové koncepci.
Začalo to Francisem Fukuyamou. Před třiceti lety vyjádřil přesvědčení, že nastal konec dějin, protože už bude jen liberální demokracie, která nejvíc vyhovuje vývoji lidstva. Už tehdy mi připomněl epizodu z mého mládí, kdy jsem, o osmnáct let dříve než vyšlo Fukuyamovo dílo a v zemi, která liberální demokracii považovala za podvratné zřízení, na hodině marxismu-leninismu zvedl ruku a položil našemu vysokoškolskému profesorovi otázku.
V oficiálním ruském podání provádí země humánní speciální vojenskou operaci na Ukrajině, kde zabíjí výhradně ukrajinské nacisty a vojáky jejich západních chlebodárců a naopak se stará o civilisty jako o své vlastní. Což je svým způsobem, v ruském chápání, pravda, protože podle oficiálních údajů má být rusifikováno 307 423 ukrajinských dětí, které Rusové dosud deportovali z jejich vlasti.
V reakci na Gazdíkovu abdikaci se prý Babiš zavázal, že úplně přestane chodit do práce ve Sněmovně. Pro příznivce ANO a jiné čtenáře, které tato věta vyvedla z rovnováhy: to byla satira. I když musím sebekriticky přiznat, že se jako satira na první přečtení jevit nemusela.
Dmitrij Peskov nemusí být ten Dmitrij Peskov. Čtenáři a posluchači, kteří sledují ruský vývoj, vědí, že ten Dmitrij Peskov je mluvčí Vladimira Putina. Ale jen opravdoví fajnšmekři se prokopali k dalšímu Peskovovi. Je také Dmitrij a rovněž se vyskytuje v Putinově bezprostřední blízkosti. Není ale mluvčí, nýbrž prezidentův zvláštní zmocněnec v otázkách technologického vývoje. Takový digitální guru.
Včera neděle byla. Rád bych napsal, že včera byl hezký čas. Ať zůstanu v tom krásném starém šlágru. On hezký čas nakonec byl. Díval jsem se z okna na naše sídliště a kus parku. Shora to vypadalo poklidně a mile. Někdo si šel nakoupit, někdo měl rande, mnozí venčili pejsky. Pejsci se většinou znali, takže se zdravili taky. V parku probíhala dětská slavnost. Pak ale nad tím vším proletělo letadlo.
Politikům a jejich marketingové obsluze se občas podaří vytvořit chytlavé slovní spojení. Václav Klaus se zasloužil o opoziční smlouvu nejen jako jeden z jejích hlavních tvůrců, ale i jako autor názvu. Andrej Babiš je spojen s tím, že bude líp, nebo že bylo líp, nebo bůhví jak to je, ale tato slova se na něj navždy nalepila. Existuje podobný slogan i v Rusku. Zní: Překrásné Rusko budoucnosti.
Na sítích se začaly objevovat záběry z dovolených. Lidé chtějí žít tak, jako kdyby se nic zvláštního nedělo. Je to přirozené. Mentální setrvačnost je tak rozšířená, že je až normální. Ostatně slepice s useknutou hlavou také nějaký čas běhá po dvorku.
Olga Žuravljovová byla jednou z moderátorek rádia Echo Moskvy, než ho Kreml po začátku své války na Ukrajině zlikvidoval. Olga ale, spolu s řadou svých bývalých kolegů, z veřejného prostoru nezmizela. Pravidelně se objevují na YouTube. S posluchači mluvila také ve čtvrtek.
Název se mi vynořil z paměti hned poté, co jsem dočetl tuto knihu. Šlo také o název knihy, jen byla vydána již v roce 1959 a velký knižní rozhovor Luboše Beniaka Špidla anebo Zdroje jsou... vydal Prostor v roce 2022. Obsah těchto děl není shodný. Ale ten název! Do češtiny se překládal jako Osamělost přespolního běžce a tak se jmenoval i film podle knihy, kterou napsal Allan Sillitoe. Jenže doslova zní ten překlad Osamělost běžce na dlouhé tratě.
Také z pár osobních setkání vím, v jak prekérní situaci jsou Rusové, kteří po začátku Putinovy agrese proti Ukrajině prchli ze země. Každého napadne, že člověk v náhlé emigraci musí sehnat bydlení, obživu a obecně se adaptovat. Rusové, kteří kvůli Putinovi kvapně opustili zemi, však k těmto standardním potížím mají dvě další navíc.
Rozbor konkrétních jevů předpokládá nastínění kontextu. Jinými slovy dějinného rámce, ve kterém se odehrávají. Dál teoretizovat nebudu, dostane se na nejkonkrétnější projevy, jaké si jen dokážeme představit. Jednu nutnou věc ale na úvod říct musím. Žijeme ve válce, i když zrovna nás zatím nikdo nebombarduje jinak než slovy. Ale i to je válečná zbraň.
V Rusku většina obyvatel buď přímo podporuje válku proti Ukrajině, anebo na toto téma nechce mluvit. To je sice pravda, ale je zde i druhá stránka. Menšina proti válce je. Není řeč o četných emigrantech, ale o lidech, kteří v Rusku zůstali.
Titulek je samozřejmě parafrází dotazu chlapečka z filmu Trhák Zdeňka Podskalského. Napadla mě hned poté, co jsem se v sobotu dočetl, že staronová předsedkyně Komunistické strany Čech a Moravy Kateřina Konečná řekla: „Česká republika není v dobré kondici a KSČM ve Sněmovně evidentně chybí. Schvalují se tam obrovské výdaje na zbrojení a lidem se nepomáhá.“
Ruská sociální antropoložka Alexandra Archipovová se zaměřila na faktické údaje o trestání občanů podle nedávno přijaté zákonné normy, kdy se postihuje „veřejná aktivita, která je zaměřena na diskreditaci využití ozbrojených sil Ruské federace“.
Než se v Rusku objevily vzpomínkové knihy účastníků druhé světové války v řadách Rudé armády Leonida Rabičeva a Nikolaje Nikulina (jehož kniha V první linii vyšla také česky), nerušilo na oficiální úrovni nic mýtus sovětského vojáka osvoboditele. Tyto knihy poprvé popsaly také zvěrstva Rudé armády na územích, na která vstoupila.
Prababička se zlobila, když viděla, že jsem jako malý pořád četl. A měla pravdu! Nebýt tohoto celoživotního zvyku, nevybavilo by se mi v sobotu toto: „Jeho zrádce si s nimi domluvil znamení: ‚Je to ten, kterého políbím. Toho se chopte.‘ Ihned přistoupil k Ježíši a políbil ho se slovy: ,Buď zdráv, Rabbi!‘ Ježíš mu řekl: ,Příteli, tak proto jsi přišel?‘“
V době internetu není problém zjistit, co se děje v Rusku v rámci takzvaného vlasteneckého šílenství. K dispozici jsou desítky videí s militarizovanou mládeží, recitací válečných básní, či úryvky nejsledovanějších televizních pořadů, v nichž účastníci instruovaní Kremlem připravují Rusy na třetí světovou válku s použitím jaderných zbraní a zároveň je uklidňují, že podle Putina půjdou Rusové do ráje a zápaďáci jenom chcípnou.
V pátek jsme byli na poznávací procházce pražskou Bubenčí, kterou pořádal neuvěřitelně informovaný pan Šedivý. Téma bylo Osud vil někdejších židovských majitelů. Nejsem nadán citem pro krásy architektury tak jako náš průvodce, ale příběhy majitelů mi byly velmi srozumitelné. Stavěli, aby v lepším případě ze země prchli. Jinak by přišli nejen o vily, ale o život. Němečtí nacisté zabíjeli spolehlivě.
Před sto lety, v roce 1922, Lenin vyhnal z Ruska elitu ruské inteligence. Po sto letech se exodus zopakoval. Tentokrát prchají chytřejší Rusové před Putinovým režimem.
Velorex, nebo trabant? Až zase vyrazí Andrej Babiš za svými příznivci, jakým přibližovadlem má přijet? Záměrně nepíšu, že by vyrazil na tuto cestu autem, protože by se to neslušelo. Má být jako oni a tudíž nesmí spojit se svým jménem byť trochu dražší vozidlo. Nejlepší by bylo, kdyby dorazil na tříkolce. Zkrátka je to dilema.
V ruském městě Ivanovo seděl před pár dny u stánku na ulici nějaký Dmitrij Silin a rozdával zdarma výtisky knihy. Mohlo by to vypadat jako ilustrace života za komunismu. Jenže kniha se jmenovala 1984 od George Orwella. Silin skončil na policii a je trestně stíhán za diskreditaci ruské armády.
Premiér a staronový předseda ODS Petr Fiala se na víkendovém kongresu této strany několikrát vracel k tématu Ukrajiny. Mimo jiné řekl: „Je prostě naší povinností pomoci těmto ženám a dětem, které prchají před hrůzami válečných zločinů, kterých se na Ukrajině dopouští Rusko. Taková je pravda. A je třeba nahlas říci, že každý politik, který se této tragédie snaží zneužít, tak v konečném důsledku poškozuje právě naši zemi i všechny její obyvatele.“
Ve čtvrtek Valné shromáždění OSN odhlasovalo dočasné vyloučení Ruska z Rady OSN pro lidská práva. Návrh podpořilo 93 zemí, proti se vyslovilo 24. To je další z řady kroků mezinárodního společenství, kterými dává najevo, že nehodlá dál považovat Rusko za běžný stát, a neskrývá záměr dostat Ruskou federaci do situace státu vyvrhele.
Ruští vojáci se v ukrajinské Buči nechovali jako lidské bytosti. Jak ale včera řekla ruská historička a spisovatelka Tamara Ejdelmanová, která je po začátku války v emigraci v Portugalsku, v Rusku dlouhá léta vládne boj všech proti všem a kult násilí. Tedy nebylo toto chování nijak překvapivé.
Ruská spisovatelka Ludmila Ulická, jejíž knihy vyšly i v češtině, je momentálně jako většina představitelů ruské inteligence mimo hranice své země. Někdo odjel do Istanbulu a pak dál, někdo do baltských zemí, jiní do Polska, Gruzie či Arménie. Ulická zakotvila v Berlíně.
Ve stejnou dobu navštívil stejnou zemi jeden státník a jedna politická existence. Stát je Polsko, státník Joe Biden a existence Andrej Babiš. Shodou okolností jsou oba muži od B, ale každý je úplně jiný.
Ve čtvrtek potvrdil Lev Gudkov, dlouholetý ředitel a nyní vědecký šéf agentury Levada Centr, jediné, které se v Rusku dá věřit, že Vladimira Putina za to, že napadl Ukrajinu, velebí na sedmdesát procent obyvatel Ruské federace.
Teď bude následovat dlouhý citát. Je z článku, který byl zveřejněn v roce 1942, poté si co autor přečetl několik deníků německých důstojníků, v nichž se chvástali svým barbarstvím vůči Rusům. Takže ten citát.
Zatímco trvá válka Ruska proti Ukrajině, v samotné Ruské federaci a kolem ní se odehrávají události, které určí budoucnost nejen této země, ale celého světového společenství. Nemám na mysli často zmiňovanou hrozbu použitím jaderných zbraní, se kterou přišel Vladimir Putin. S trochou černého humoru lze poznamenat, že by v případě podobného vývoje byla budoucnost lidstva poměrně jasná až zářící. Řeč je o postavení Ruska ve světě, který by přežil současné Putinovo šílenství.
