¶ Oslavy a Víkendové Aktivity
Dobrý den všem, kteří si právě pustili z tý 38. díl podcastu Učíme se česky. Konec května je zde, ale to je zase okus blíž. A víte co? Já se často bojím, že vám v příštím dílu nebudu mít o čem povídat. A nakonec život skoro vždy přinese něco, o co se s vámi můžu podělit. Vždy si povídáme o půlce měsíce. Tak dnes se na to podíváme v horizontu od 16. do 31. května.
Samozřejmě jsem vám ještě moc neříkala o tom, jak jsme oslavili maminčiny narozeniny, ale protože jsme klasicky šli do restaurace, tak vás tím nebudu zatěžovat. V neděli 17. května jsme se vypravili na představení mojí neteře do jednoho kulturního domu. Bylo to veselé, děti nacvičili různé scénky a tanečky. Moje neteř měla roli polštářku. v tanečním vystoupení, kde holčičky tancovaly z polštářky. Každý ten polštář byl ale vlastně taky dítě a tancovaly po scéně.
Potom večer měla ještě jedno vystoupení. Tam prý měla víc příležitostí na scéně, ale tam už jsme bohužel nebyli. V týdnu se asi nedělo nic neobvyklého. Byli jsme hodně unavení, ale nakonec to bylo fajn. Sešla jsem se s bývalou koleginí z práce a taky s její dcerou, kterou jsem dříve nikdy neviděla a příjemně jsme si popovídali. Tak vás Jelena zdravím. A taky jsme byli na večeři v kruzinské restauraci s mojí kamarádkou a jejím partnerem. Víkend byl podstatně zajímavější.
Ráno v sobotu jsme šli na dlouho odkládanou snídani s přáteli do hotelu Cloud One, který nedávno nově dostavili blízko Masarykova nádraží v Praze. Moc se mi tam líbilo. Je tam krásný interiér a snídaní jsou velmi čerstvé a i cena je dobrá na to, že je to v centru Prahy. Hned po snídaní jsme šli s Michalem vybírat jeho brýle. Dioptrické brýle.
Je zajímavé, jak se mění móda. Ty poslední jsme spolu kupovali asi před 8 lety a teď to vypadá, že je tzv. 100 let za opicemi. Bylo už opravdu potřeba pořídit nové. Nakonec si nechal poradit a nákup byl úspěšný. Teď si počká asi dva týdny, než mu udělají správná dioptrická skla a už je může začít nosit. No a od pondělí...
¶ Pracovní Cesta a Noví Křečci
Do středy 28. května jsme byli s mojí kolegyní v našem středisku v Poděbradech. Ústav jazykové a odborné přípravy, kde nyní pracuji, má své studijní středisko i tam, A na konci května probíhají zkoušky. A my jeli pomáhat do komis, aby se všechno stihlo ve správném termínu. Byla to super zkušenost. Ale moje kolegyně byla nemocná a proto v pondělí jela až později večer. Já jsem do Potěbrat přijela dříve. Ubytovala jsem se a chtěla jsem se jít projít po městě.
Nejdřív jsem šla do supermarketu, abych si koupila nějaké jídlo na další dva dny. A co čert nechtěl, vedle supermarketu byl taky z Verimex. Já vím, že bych tam neměla chodit sama. Svádí mě to k tomu koupit si nějaké zvířátko. A opravdu to tak bylo. Ve Zverymexu na mě mrkl krásný křeček. Celý den jsem pak na něj musela myslet. A druhý den po zkouškách jsme tam s kolegyni šli a já jsem toho křečka chtěla koupit. Jenže, a teď si to představte, ti křečci tam byly dva. Obě samičky...
A protože jsou na sebe zvyklé, musela jsem je koupit prostě obě. Moje kolegyně mě v tom podpořila a já jsem si je už nesla domů. No a taky další přenosku. tedy ten box, ve kterém se zvířata transportují, a taky dvě misky, i když jich mám doma už asi 20, a taky domeček. No a co vám budu povídat, utratila jsem tam asi tisíc korun. A šla spokojeně na kolej. Před kolejí mi došlo, že by mě tam možná nemuseli z křečky pustit, ale moje kolegyně mě kryla a nikdo si ničeho nevšiml.
V noci jsem skoro nespala, měla jsem strach, že mi utečou. Neutekli a ve středu se mnou ještě odzkoušeli asi deset studentů. Potom absolvovali cestu vlakem a doma už na ně čekalo připravené akvárium, které mezitím nachystal Michal. Ten samozřejmě nadšený z toho, že máme další zvíře, nebyl, ale nakonec byl rád, že nevezu třeba krokodíla. Křečky jsem ubytovala a už je druhý den pozorujeme.
¶ Křeččí Drama a Závěr Epizody
Včera, to znamená ve čtvrtek 29. května, jsme měli malou paniku. Michal Večer našel toho jednoho křečka, úplně apatického v rohu akvária. Nereagoval ani na dotek, neutíkal, nic, ale hýbal ušima. No a představte si, že když už jsem ho chtěla vyndat, ať v klidu umře někde bez toho druhého, který ho pořád otravoval, tak se najednou probral, odskočil a utekl.
Tak já nevím. Trochu se bojím, že to bude nějaký slabší jedinec, který má třeba nějaké srdeční problémy a nevím, jestli by nebylo lepší je oddělit. Co myslíte? Klidně mi můžete poradit na Instagramu. Máte ho v popisu podcastu. Křečci se jmenují Telma a Luisa a vypadá to, že se u nás docela zabydleli. Objednala jsem jim i větší box, ve kterém se jim snad bude lépe žít. Budou mít hodně prostoru. Kočka se z nich může zbláznit,
Má to jako novou, upgradeovanou televizi. Neútočí, ale celý den u nich sedí a pozoruje je. Myslím, že to pro dnešek stačí. Budu vás dále informovat o naší křeččí situaci a příště se uslyšíme zase za dva týdny, kdy budu v polovině metodického maratonu. O půlce vám povím a taky asi bude podcast trochu kratší. protože nebudu nic stíhat. Ale nebojte se, nezapomenu na vás. Tak ahoj zase příště!