Mere. Proč je v Česku ruský supermarket?

Sme Reportéři ČT a v tomto podcastu vám nabídneme hlubší pohled na naše kauzy a reportáže. Já jsem Zuzana Černá, vítejte. My jsme z Třebíče a chtěli jsme to vyzkoušet. A? Myslím, že tady místo původních firmy dali tady mérem, tak jsme se přijeli podívat tady na místo. A co jste si vybrali? Mufi. Sejf. Mufi. Mufi. Mufi. A co jste si vybrali? Mufi. Sejra. Aha. A nějaká drogerie, koukám. Drogerie. Jankraviny. Obroci, umrůvsky, napravní to, co je potřebo. Ruský obchod v českých městech. Mere. Poboček přibývá, teď nejnověji otevřely výhlavy. Jde de facto o rodinnou firmu ruských oligarchů Šnajdrových, která dodává proviant i ruské armádě, která už tři roky okupuje část Ukrajiny a posílá rakety na ukrajinská města. České úřady ale v tomto případě prý důvod k zařazení na Blacklist nemají. Jak se k nám ruský supermarket dostal a jak se mu daří? Víc s Janem Moláčkem, který do Mere vyrazil. Ahoj Honzo. Hezké ráno. Honzo, jaký je ten ruský supermarket? No, tak myslím si, že pro běžného spotřebitele je to trošku šok, když tam vejde. Proč? Protože je to opravdu taková kultura prodeje, na kterou už asi nejsme úplně zvyklí. Tam prostě jsou taková obrovská balení přímo na paletách. I ten sortiment je takový, řekněme, hodně nezvyklý. Já jsem si tam chtěl něco koupit nebo spíš musel něco koupit, abych se podíval vlastně na účtenku, jaká firma mě vlastně ty peníze inkazuje. Kdo ten supermarket provozuje, tak to jsem měl trošku problém si tam něco vybrat. A co jsi vybral? Když jsem si koupil sáčky na odpadky, ale ty se teda neukázaly taky jako příliš kvalitní, protože doma jsem pak je zkusil použít a hrozně se vtrhají a tak dál. Takže moje zkušenost není úplně nejlepší spotřebitelská. Takže takový ten paletový prodej v těch obrovských baleních. Těším, že známe to ještě z předlety minimálně z jednoho českého řetězce nebo ze značky, která je tady zaběhnutá. Ale není to takové to uhlazené kulturní nakupování s dřevěnými prvky? Ne, je to prostě jako kdyby jsi vešla do skladu nějaké distributorské firmy a tam si to prostě brala přímo z těch palet. Je to takové trošku zvláštní. Ostatně ty záběry v reportáži máš, takže i vysílání k dispozici. Ty výrobky, které tam jsou, tak jsou odkud? Odkud pocházejí? To je celá řada zemí, většinou jsou to teda východní země. Viděli jsme tam Polsku, Bulharsku, po balcké země Ukrajina, něco i z České republiky. Dívali jsme se, jestli je tam něco přímo z Ruska, protože to nás zajímalo nejvíc. Našli jsme tam nějaké opravdu velmi výjimky. Ne, že by tam nebylo nic, ale rozhodně to nějak nedominuje. Takže skutečně, nevím, která země tam dominuje, jestli nějaká, ale určitě se dá říct, že tam dominuje, řekněme, ta východní část Evropy. Já, když jsem se dívala na YouTube, tak jsem tam našla různé recenze. A opakovalo se tam třeba, že párky z meré obsahovaly velmi málo masa, nebo že rybí prsty spíš chutnaly jako můka, byly jen nějak ovoněné rybím aroma. Tak nabízí meré vlastně ochutnávku ruského vkusu, co se jídla, co se spotřebitelství týče? Já si myslím, že nabízí ten nejnižší sortiment, a to, co se týká Ruska nebo jakékoliv jiné země. Já jsem v Rusku rok žil, je to teda už sice nějakou dobu, a neměl jsem tam problém koupit normální potraviny. Nevím, jak je to teď, ale myslím si, že i v Rusku, i v rámci Ruska, vlastně i ten ruský řetězec, který je tím mateřským řetězcem obchodů meré tady českých, tak nabízí spíš opravdu tu velmi nízkou cenovou a nízkokvalitní produkci za velmi nízké ceny, to je základ jeho úspěchu. Tak možná zastavme se u toho, že máš tu ruskou zkušenost se životem v Rusku. Když bys měl srovnat meré ruský obchod v Česku a opravdu ruský obchod v Rusku, tak jsou tam rozdíly, nebo jak bys to přirovnal? No tak běžný ruský supermarkét, v té době, kdy já jsem tam žil, to se nijak nelišil, řekněme, od supermarketů, které známe v Česku nebo v jakékoliv jiné evropské zemi, ty obchody byly plné západního zboží. Samozřejmě teď už to může být jinak, protože některé západní firmy kvůli ruské agresi nedodávají své zboží do Ruska, nebo s nějakými jinými cestami, takže je asi i dražší, ale to, říkám to neznám teď z přímé své osobní zkušenosti. V té době, když já jsem tam žil, tak nebyl vůbec žádný problém si koupit cokoliv a ty supermarkety spíš možná, a to zejména teda v Moskvě, kde jsem žil, spíš vypadaly tak trošku i na naše poměry až zbytečně luxusně, ale rozhodně nebyl problém si tam koupit cokoliv. A pro co sem jezdíte? Pro limonády, pro závodové ty saláty. Ty bramborové saláty, jo? Jo, bramborové, pochoupkové. Vyhově vám to, nebo co? Proč jezdíte sem? No, protože to je to nejhlasnější. Honzo, a kdo jsou zákazníci řetězce? Teď už můžeme říct mere. Já jsem si nedělal žádný sociologický průzkum. Myslím si, že zejména v tom novém obchodě, kde my jsme vlastně byli, to bylo v Vyhlavě, kde ten řetězec otevřel svou nejnovější pobočku, tak to byli spíš lidé, kteří nám říkali, že se tam přijeli podívat, že někde se doslechli, že je tam nový obchod, tak ho přišli vyzkoušet. Takže mně to připadalo jako takový průřez prostě normální. Českou společností nevím, jak bych to charakterizoval, ale samozřejmě ty obchody jsou dost často v sociálně slabších lokalitách, ve městech jako je třeba Most a podobně. A jejich zákazníci pravděpodobně budou lidé, kteří musí šetřit každou korunu, protože to zboží. Je tam aspoň podle toho, co oni nám říkali, opravdu levné. Nevím, jestli je to tak ve skutečnosti. Možná, že člověk, kdyby využíval nějaké slabové akce, jinde by se dostal na ty samé ceny. Já to nevím, ale takhle na první pohled mě to opravdu přišlo levné, takže pravděpodobně lidé, kteří opravdu musí počítat každou korunu, tak vezmou za vděk možností tam nakoupit. V kterých těch městech vůbec mere v Česku v tuhle chvíli otevřený je? Je to Most, Plzeň, Jihlava, Příbram a… A to páté. A to mě teď vypadlo, ale možná se ještě v průběhu podcastu vzpomenu. Nebo se podívám tady na jejich Facebook. Ta místa, tak jak říkáš, tak… Jo, je to Písek, už jsem si vzpomněl. Tak tedy ještě v Písku. Pět míst po České republice, kde mere už v tuto chvíli je otevřený zákazníkům, tedy místa, kde můžeme říct, že životní úroveň je nižší. Tak já nevím, jestli třeba zrovna v Plzni je nižší životní úroveň, to asi úplně nezapadá do toho schématu. Oni asi otevírají všude, kde zrovna seženou nějaké provozovatele, seženou prostory. Fakt nevím, jaká je ta jejich strategie. Oni ani nekomunikují, vlastně ani nepořádají žádné takové ty letákové akce, jak jsme zvyklí od jiných řetězců, ten jejich Facebook je velmi strohý, nemají žádnou webovou stránku, nemají žádné tiskové zprávy, takže skutečně vidět jim, tak říkajíc do jejich podnikatelské hlavy, není úplně jednoduché. Češi jsou, co se ruska týče, brání jako jestřáby minimálně v těch uplynulých letech a naše historická paměť z Rusy většinou ukazuje ten obrázek rusů okupantů. Tak proč si rusové vybrali jako místo podnikání právě Českou? No tak to zdaleka nejsou jen tyto rusové, zdaleka to není jen tato ruská rodina, která provozuje tyto obchody. Přece dost často se v médiích píše, i v české televizi o tom občas vysíláme, že ruská vlastně ekonomická přítomnost v České republice je obrovská, to jsou tisíce, mluví se až o desetitisících ekonomických subjektů, firm vlastněných ruskými podnikateli. Samozřejmě část z toho jsou normální firmy, které tady nějak působí, nebo normální podnikatele, kteří tady působí ekonomicky, část z toho jsou nějaké historické vazby, část z toho jsou pravděpodobně nějaké krycí záležitosti nějakých jiných aktivit, ale Česko bylo vždycky pro Rusy, pro Rusko opěrným bodem na západě a na tom se nic nemění, mimo jiné i proto, že ten přístup českých úřadů a vlastně i české veřejnosti není až tak odmítavý jako jinde, třeba v pobalských zemích, kde si Rusy mají tady ještě horší zkušenosti než my, tak tam zrovna třeba tento řetězec narážel na nějaký odpor, v Polsku taky, někde se musel přejmenovat, v některých zemích vlastně musel úplně skončit, to se týkalo třeba Velké Británie, kde se pokoušel taky etablovat. A v Česku tedy zatím to vypadá tak, že musel spíš ty své aktivity utlumit, nevíme proč, možná, že to souvisí s agresí Ruska proti Ukrajině, kdy vlastně možná i ti majitele dospělí k závěru, že bude lepší se teď moc nerozširovat, ale zatím je tedy neukončili, otevírají další obchody a uvidíme, jak to bude pokračovat dál. No a když byl u těch českých úřadů, českým úřadům v tuto chvíli nevadí, že v Česku funguje obchod, který je navázený na ruské občany? Ne, což by na to by ani nebylo nic divného, protože nejsme ksenofobové, abychom vlastně bránili jakékoliv národnosti nebo občanům jakéhokoliv státu prostě tady podnikat, ale samozřejmě Rusko je nepřátelský stát, nijak se netají tím, že považuje Česko za nepřátelský stát, takže v jeho případě by skutečně byla z mého pohledu alespoň na místě velká opatrnost, pokud jde o jeho ekonomické activity. A samozřejmě já nebudu nic namítat proti tomu, když tady nějaký ruský programátor nebo nějaký ruský podnikatel bude nějak působit, bude tady třeba žít trvalé, nemám s tím žádný problém, ale pokud je to skutečně miliardářská rodina z Ruska, a v Rusku se nestanete miliardáři, aniž byste nějakým způsobem prostě spolupracovali s tím tamním režimem, pokud tento podnik nebo tato ekonomická skupina nějakým způsobem využívá ruskou okupaci Ukrajiny, proniká na ta okupovaná území, ekonomicky je nějak využívá, zabírá tam obchody, otevírá si tam prostě svoje obchody na Krymu a na té části Ukrajiny, která byla protiprávně anektovaná Ruskem, no tak tady si myslím, že skutečně nějaký vykřičník by měl teda jako vzniknout v hlavách českých úřadů a měli by se tím nějakým způsobem zabývat. Já chápu, že zákonné důvody pro sankce jsou nějakým způsobem dané a že je možné, že třeba zrovna tento podnikatelský subjekt je, nenaplňuje, ale myslím si, že v tom případě tedy ta česká právní úprava nebo ta česká situace je hodně bez zuba, měla by se teda velmi zpřísnit. Protože tohle mně opravdu připadá nebezpečné. Ty už jsi teďka vlastně předestřel ten obrázek rodiny Schneiderových, která za značkou mere stojí. Kdo jsou Schneiderové z Krasnojarsku popisovaní v reportáži jako tajemná rodina? Tak kdo to je? Můžeme o nich něco? Já bych ti na tu otázku hrozně rád odpověděl, ale oni jsou skutečně velmi tajemná rodina i pro ruská nezávislá média. Já jsem si o nich četl na různých ruských, řekněme, ekonomických serverech nebo v ekonomických médiích, v investigativních médiích a oni skutečně se vynořili relativně pozdě, relativně nedávno, řekněme před nějakými 10-12 lety. Víme o nich to, že jsou to dva bratři, oni začínali ještě za studentských let, někdy v 90. letech, začali distribuovat nápoje v Krasnojarsku, což je velké město na Sibiri, začali distribuovat limonády, pivo atd. A asi byli šikovní, dařilo se jim, postupně získali smlouvy s velkými ruskými pivovary a začali bohatnout a začali ty peníze investovat vlastně do sítě obchodů, takových diskontů, které se jmenují Světafor nebo Semafor, které jsou po celém Rusku a jsou i v těch dalších podsovětských zemích, jako je Kazachstán, Bělorusk atd. A staly se z nich dolaroví miliardáři relativně nedávno, tuším, že to bylo někdy před dvěma nebo třemi lety. A vlastně v tom podnikatelském impériu s těmito dvěma bratry, Sergejem a Andrejem, jsou jejich rodiče. A vlastně to je víceméně skoro všechno, co o nich víme, protože oni nedávají žádné rozhovory, vlastně žijí někde na západě, neví se přesně, kde. Třeba ten Andrej Schneider, který vlastně doteď figuruje v statutárních orgánech té české firmy, která provozuje ty české obchody, tak udává nějakou adresu na Maltě, ale to je nějaký Airbnb dům, kde žádné kanceláře nejsou nebo ani žádné trvalé bydliště. Takže vlastně o té rodině se o moc víc, než jsem ti teď řekl, říct nedá. To mě vlastně napadá, jestli když se o nich nedá nic moc zjistit, jestli tohle je součást toho postavení v Rusku, pokud neumíme zjistit nic o mužích, kteří podnikají na západě, jestli to svědčí o tom, jak důležití mohou případně být třeba i pro celý ten ruský režim, že mohou mít třeba důležité politické kontakty. Lidé, kteří v Rusku vydělají miliardu dolarů, mají vždycky důležité politické kontakty. Bez těch to nejde. Samozřejmě tam může docházet k různým potom střetům a sporům, protože takové podnikatelské impérium už pak začíná být zajímavé i třeba pro nějakou potenciální konkurenci a ty vztahy tam samozřejmě nejsou zas až tak přímo čaré. Teď třeba od ledna ta firma v Rusku čelí náhlým kontrolám ze strany daňových a hygienických úřadů, některé obchody zavírají. To je vždycky v Rusku známka toho, že tam dochází k nějakému jinému zájmu, že někdo třeba má zájem do té firmy vstoupit nebo nějaký politik se je snaží donutit, aby nějakým způsobem sponzorovali, dávali něco zadarmo, podíleli se atd. Do toho opravdu nevidíme, ale vždycky je to známka toho, že tam dochází k nějakému vývoji vztahů mezi politickou sférou a tím podnikem, takže to bude určitě zajímavé sledovat, jestli to bude mít nějaký vliv na jejich podnikání tady na západě. To nevím, možná, že oni se tady snaží etablovat mimo jiné i proto, aby prostě tady z těch ruských nestabilních poměrů se vymanili nebo aspoň si to pojistili, postavili to podnikání ještě na jednu nohu na tom uvozovkách snad ještě v bezpečném západě. Ale to jsou všechno jen spekulace, nevíme. A ta věc, že tedy tato firma nebo tento řetízec dodává i ruské armádě a funguje na těch okupovaných územích, které jsou podle práva součástí Ukrajiny, ale prostě jsou pod ruskou zprávou a funguje na nich ruská armáda, to taky není jen tak, že mají kontrakty s armádou Ruska, tedy s ruským státem? Ano, to jsou vlastně dvě informace. To, že ta firma nebo prostě to podnikatelské imperium obchoduje s ruskou armádou, dodává ruské armádě, je to informace, s kterou přišel vlastně web IDNES, který to zjistil na ruských četech, kde se lidé vlastně pohoršovali nad tím, že v těch ruských obchodech se objevují nějaké produkty určené pro armádu, které tam zřejmě ten řetízec nějakým způsobem vyprodává, co neudal armádě, tak vyprodává tam. Tak na základě toho vlastně se zjistilo, že obchoduje s ruskou armádou. To, že působí na těch okupovaných ukrajinských územích, to je vlastně oficiálním důvodem ukrajinských sankcí, které Ukrajina zavedla proti vlastně všem členům té rodiny Schneiderových. A to je samozřejmě velmi závažná věc. Ukrajinci to vnímají samozřejmě velmi citlivě, protože pro ně je to vlastně podnikání, které tam pod hlavněmi tanků ruských, navézly nebo nějakým způsobem tam přebírají ten obchod nebo ty podnikatelské aktivity, které tam do té doby normálně provozovaly ukrajinské firmy. Dokonce některá ukrajinská média píší o tom, že vlastně rusové přebírají tam místní obchody, místní samoubsluhy, kde samozřejmě do nějakého města přijde ruská armáda, to město je pod okupací, majitele místních obchodů pravděpodobně musí utéct a ten obchod převezme nějaký nový ruský majitel a změní značku a oni právě tyto aktivity spojují s tímto podnikatelským impériem. Takže z tohoto důvodu ta rodina je pod ukrajinskými sankcemi a Ukrajinci to berou velmi vážně. Nevadí vám to? A proč by mi to mělo vadit? Jezdí u lidí na chvále Polska, tak co? Tak my si chodíme levně sem. Máte s tím problém, že to je ruský? Ne, nemáme. Tak jo, díky. Měli by jsme mít? Nevím, to je na vás, to my vám nepředepisujeme. Ne, chceme to vyskoušet prostě. Ta původní ambice Honzo ruského obchodu Mere byla mnohem větší, když vstupovali do Česka, slibovali mnohem větší sítí těch poboček. Tak jak se jim vlastně dáří? Funguje to? No tak oproti těm ambicím to nefunguje, protože oni, to nám aspoň řekl prezident svazu obchodu a cestovního ruchu Tomáš Prouza, který mluvil o tom, že chtěli mít 50 poboček do tří let, tak to už, tento časový horizont je vlastně dávno za námi a těch poboček mají pět, takže. Desetinu. Evidentně, evidentně ten plán nebyl naplněn. Já si dovedu představit, že ho zbrzdila ruská agrese proti Ukrajině. To je jedno z možných vysvětlení. Je také možné, že se jim až tak nedaří, protože oni vlastně všechny ty roky skončili ve strátě. Já jsem se díval na jich vlastně účetní závěrky. Možná mají problém sehnat zaměstnance, možná mají problém sehnat prostory, ale to jsou jenom možné důvody, několiv důvody, o kterých bych měl potvrzeno, že za tím pomalejším růstem skutečně jsou. K těm prostorům, když jsi je zmínil, tak ty v reportáži máš muže původem z Ukrajiny, který pronajímá prostory právě pro tento ruský obchod. Kdo jsou lidé, kteří umožňují Mare v Česku podnikat a dávají jim ty haly a prostě místa, kde obchod může být otevřený? Já jsem se o to zajímal, protože mě zajímalo, jestli tam náhodou není nějaká vazba nebo nějaké vysvětlení toho, proč ten obchod vlastně se tady etabloval a proč se mu tady daří. Ale přiznám se, že žádnou vazbu mezi těmi jednotlivými majiteli těch nemovitostí jsem nenašel. Jsou to v mnoha případech takové, řekněme, místní nemovitostní firmy bez nějakých vazeb nebo viditelných vazeb na Rusko, na tamní podnikatele. V některém případě tuším, že zrovna v tom Písku je to fyzická osoba. V případě Plzně tam je to relativně zajímavé. Tam je ten obchod sídlí v relativně normálním obchodním centru, takovém tom, kde máme normální značky, na které jsme zvyklí. V těch ostatních městech to není. Tam většinou ten obchod sídlí v takovém dost nevábném koutě nebo někde, kde příliš asi ostatní značky nebo nějaké seriózní značky neměli úplně zájem o ten prostor. Ale v Plzně je to v normálním obchodním středisku, takže nic, co by spojovalo ty jednotlivé nemovitosti nebo jejich majitelé, tam příliš není. Uvidíme, jestli se tomu řetězci podaří rozvíjet dál. On byl přítomen ještě v jednom městě, to byl Cheb. Tam pořád historicky je třeba na mapách Google pořád mere Cheb, ale ve skutečnosti už tam není. Takže jsou i případy toho, že se někde otevřel prodejnů, pak je musel zavřít a to asi nebude mít nic společného s tím majitelem, to nevím, jaké tam bylo pozadí. Ale on píše na svém Facebooku, občas tam má takový status, že hledá zaměstnance, hledá další prostory, takže pravděpodobně se snaží ještě dál nějak rozvíjet a uvidíme, jestli se mu to podaří. V Česku od ostré fáze ruské války na Ukrajině žije přes 300 tisíc uprchlíků z Ukrajiny. Chodí tam nakupovat i oni? Chodí a taky tam pracují. To je dost paradoxní, že tam pracuje hodně lidí z Ukrajiny. Já jsem se tam jistě s některými bavil. Jak to vnímají? Asi se tomu nelze divit, tak to jsou zrovna asi z velké části lidé, kteří musí počítat každou korunu, takže tam chodí nakupovat. Jedna paní, to konec konců zaznělo v té reportáži, si myslela Ukrajinka, že je to ukrajinský obchod a když jsme jí řekli, že to je ruská firma, tak řekla, že už tam nikdy nakupovat nepůjde. Že Rusova jí oblížili a její rodině? Ona byla právě z východu, odkud musela uprchnout a přišla tam o nějaké nemovitosti. Takže tu to velmi překvapilo, když jsme jí to řekli a řekla, že už tam nikdy nepůjde. Honzo, ještě mě zajímá jedna věc. Vy tam taky jezdíte v tom obchodě, takže na košíku máte kameru, abyste ukázali, jak to tam vlastně vypadá. Vždycky v supermarketech se řeší, jak moc tam novináři můžou být, jak moc tam natáčet a podobně. Ale ty jsi říkal, že ta firma vlastně moc nekomunikuje. Jak jsi tohle to řešil? Co můžeš, co nemůžeš, jak se k tomu postavit, ale zároveň to ukázat divákům? No tak my jsme se s tou firmou chtěli normálně domluvit. Já jsem je vlastně požádal nějaký kontakt, nějaký rozhovor, ono to není moc jednoduché, protože oni na sebe moc neuvádějí žádné kontaktní údaje, ale samozřejmě každá firma v Česku musí mít datovou schránku, takže minimálně datovou schránkou se jí dal poslat nějaký dotaz. Já jsem teda vyzkoušel ještě e-mail, který byl určený spíš pro zájemce o práci, ale jiný tam nebyl žádný, tak jsem zkusil ten. Nepřišla žádná odpověď. My jsme se byli podívat i v sídle té firmy, našli jsme dokonce i kancelář, kde byla cedulka mere, takže evidentně jsme byli na správném místě, ale nikdo tam nebyl. Já jsem pak ještě zkoušel telefonní číslo, které jsem v jednom z těch obchodů vlastně dostal, že to je na zástupce té firmy TORG Retail CZ, se jmenuje, která to tady v Česku provozuje, ale ozval se tam nějaký ruský mluvící člověk, který mně řekl, že předám ten můj dotaz lidem z firmy TORG Retail CZ, ale nic dalšího se nestalo, já jsem pak zkoušel volat. Ještě několikrát, ale nikoho jsem se nedovolal. Tak jako natočili jsme záběry standardně, nedalo se, nebylo se s kým domluvit a natočili jsme je prostě normálně skrytou kamerou a samozřejmě tak, aby jsme tam neukazovali konkrétní třeba zákazníky nebo něco podobného, ale v zásadě takhle. To byl Honza Moláček a ruský obchod v Česku v čase, kdy ruská válka na Ukrajině je od nás stejně blízko, jako je daleko až do Ostravy. Honzo, díky. Díky za pozvání. Reportáž Sleva ze Sibiře tu najdete stejně jako všechny ostatní vývysílání České televize. Jsme reportaři ČT v pondělí večer na jedničce v úterý odpoledne v oblíbených podcastových aplikacích. Já jsem Zuzana Černá, díky, že nás sledujete a posloucháte.