¶ Neposedný syn a jeho cesta
Oto Sutramajstr Zakletý dům, čtení z webových stránek www.pohádky.org z němčiny přeložila Jitka Janečková. Byl jednou jeden kostelník a ten měl syna, který byl tak divoký a rozpustilý, že si otec zašel pro radu, jak by mohl skrotit jeho nezbedno. Poradili mu, aby postavil do kostelní věže slaměného strašáka a v noci poslal chlapce nahoru, aby natáhnul jížní hodiny. Ale hoch se ani naleknul. Strašáka jednoduše srazil dolů ze schodů a pak ho se smíchem přinesl do světnice.
Otec viděl, že tady musí jeden nastrojit něco chytřejšího, a tak nechal kluka vyučit krejčím a pak ho poslal do světa, aby si tam otloukl rohy. Ale kdepak, na nezbedu a nebojů zůstal stejný. Jak tak Wandroval, dostal se jednoho dne do hlubokého černého lesa a musel v něm přenocovat. Uprostřed lesa našel osamělý dům, a na jeho klepání nikdo neotevřel, a tak nakonec jednoduše vyrazil dveře. Uvnitř nikdo nebyl, jen na stole hořilo svět.
¶ Zakletý dům a setkání s duchy
Zatímco si tam chtěl udělat pohodlí, vstoupili do světnice dva muži, kteří velmi žasli, když ho tam našli, ale po krátkém hovoru se dozvěděl, že ten dům nemá pána, nebo tě zakletý. Oni jsou zloděj a dům jim slouží k tomu, aby si tu ukrývali svoji loupežnou korist. Když se krejčík vyptával blíže, řekli mu, že tu straší bílá paní, která prý hlídá poklad a zjevuje se pravidelně v hodině duchu. To byla lákavá představa a tak se nakonec dohodli, že společnými silami ten poklad získají.
Ale do půlnoci bylo daleko, a měli velký hlad, a protože zloděj měli mouku i o mastek, rozhodl se krejčík, že usmaží Lívan. Rozdělal v kuchyni oheň a za malou chvíli už něco kutil na plot. Ještě nebyla půlnoc, když tu uslyšel, jak někdo volá dolů z komína. Uteč nebo spadnu. Krejčích stáhnul pánev na stranu a řekl, jen si spadni. A sotva to dořekl, spadlo z komína stehen. Vzal ho, hodil do rohu kuchyně, pánev dal opět na oheň a smažil další lívan.
Brzy se ozval hlas komína znova, ale dal stejnou odpověď a tak před ním leželo další stehy. Hodilo k tomu prvnímu a tak to šlo dál, až měl nakonec tolik kostí, že by z nich složil celé lidské tělo. Sotva dolú, spadla i hlava a on jí hodil k ostatním údu. Spojilo se vše dohromady a v koutě kuchyně se postavilo obrovské chlapisko a hnalo se na krejčení.
Ten sebou ani necuknul, jen se ho z ostra zeptal, kde má svoji ženu. Přijde hned, odvětilo chlapisko. To je dobře, řekl krejčík, tak si zatím sedni tady do rohu. Chlapisko ani nemuklo a poslechlo a krejčík zatím rovnal hotové lývance na mísu.
¶ Osvobození duchů a nalezený poklad
Když pak šel smísou přes chodbu do světnice, potkal bílou paní. Aha, ty jsi tat, co hlídá poklad, řekl. Tak pojď ke stolu a vezmi sebou muže. Sedí v rohu v kuchyni. Ve světnici seděli všichni ulívanců, ale duchové nechtěli nic jí. Pojídle Krejčík bílou paní požádal, aby mu řekla, jak by ji mohl osvobodit a slíbil jí, že přitom pevně a statečně se trvá. Tak mu ukázala místo, kde byl ukrytý klíč od železných dveří ve skladu.
Člověk si musí třikrát otočit v zámku. Do sklepa vstoupila první bílá paní se světlem. V komoře se čepířil kohout s ohnivým hřebenem, který seděl na zádech kosmatého černého psa, který dřepěl na velké truhle. Kohout zlověsně kokrhal, pes zlevrčel, ale krejčík se tím nenechal rušit. Nevšímal se ani těch grimas, ani poviku. Zvířata ze sklepa vyhnal a zavřel za nimi dveře. Potom si rozvážně sundal svojí koženou zástěru a druhým klíčem, který mu podala bílá paní, truhlu otevřel. Byla plná zlata.
I hned nazlato hodil svoji zástěru, protože věděl, že na každý zakletý poklad musí člověk položit nějakou svoji věc. Pak už mu nemůže uniknout. Sotva se mu to podařilo, řekl bílé paní i jejímu muži, nyní můžete jít. A v tom okamžiku oba zmizeli. Potom se krejčík a ti dva zloději o ten poklad pokojně rozdělili a starý otec musel koukat, jak se jeho rozpustili a nebojácí syn vrátil domů jako bohatý muž.