Báseň - Sobecký neznámý

SOBECKÝ NEZNÁMÝ

Dám si šálek černého čaje,

třeba mi srdce trochu zahřeje.

Dívám se z okna posmutněle,

všude je vidět přítomnost nepřítele.

Jako kdyby skončil náš podivuhodný svět,

nesmíme ztrácet naději jít stále vpřed.

Jedna malá kulička s šípy,

nebo to jsou snad mikročipy?

Drtí naše radosti, víru i naděje,

chyťte už někdo toho zloděje.

Utichl časem lidský smích,

třeba platíme za náš hřích?

Stýská se mi, živote!

Vrať se mi, pilote!

Nevím, kam se řítí mé letadlo,

už mě nebaví tohle divadlo.

Jako šašek tancuji s vysněnou postavou,

deprese mě začala pohlcovat úplně celou.

Jsi temné prokletí,

které nás drží jako rukojmí.

Chceš nám snad něco ukázat?

Nebo jsi nám chtěl jen křídla svázat?

Snad mi bude odpuštěno,

i já odpouštím, nechci to břemeno.

Budu hodná, budu lepší, budu svatá.

Co po mně ještě chceš, když nemám advokáta?

Jsi sobec namyšlený,

co sprostě obsadil tuto zemi.

Prosím, upokoj se už konečně,

vystrašil jsi nás dostatečně.

Pojďme zkusit žít v míru,

vrať nám vášeň našich cílů.

Budu silná, budu statečná, budu živa,

jen mi chybí trochu sociálního paliva.

Znovu slyšet zvuk bicích,

spatřit radostné tváře v ulicích.

Vítat s otevřenou náručí turisty,

nechť motory rozhýbou své písty.

Cítit ve vzduchu lásku,

Ach Bože, dýchám a nemám masku.

Podívej, na nebi stále září diamanty.

Poslouchej ptáky, ty nadané muzikanty.

Zapomenuté pocity, říkáš?

To se jen s neznámem potýkáš.

Neboj se těžkých chvil,

budeš pyšný, jak ses jim postavil.

Přijde sladká odměna,

a to je ta nejmilejší cena.