Pamatuji si náladu mezi představiteli Občanského hnutí před parlamentními volbami v roce 1992. Už bylo po jednotě Občanského fóra, vznikla ODS. V OH tehdy zbyli lidé, kterým bylo vlastní přesvědčení, že jejich úspěchy ve federální a české vládě jsou tak jasné, že zvítězí, aniž by se moc snažili ve volební kampani.
Často dokáže umělecké dílo vzniklé v určitém společenském prostředí přiblížit atmosféru lépe než sociologický průzkum. Nebo přesněji řečeno dokáže ji přiblížit jinak. Ruský spisovatel Ivan Filippov patří k Putinovým odpůrcům. Jeho telegramový kanál Na Zzzápadní frontě klid se věnuje popisu a odhalování tzv. Z kanálů, jinými slovy nejtvrdší propagandy Putinova režimu. Řeč ale bude o jeho právě vydané knize Myš.
Převážná většina lidí si myslí, že je česká společnost rozdělena a panuje v ní nedůvěra. Jako rozdělující faktor vnímá politiky. Vyplývá to z průzkumu, který zveřejnila agentura Median.
Patriarcha moskevský a veškeré Rusi, nejvyšší představitel Ruské pravoslavné církve Kirill si nedávno veřejně postěžoval, že jeho země je veliká, ale žije v ní málo lidí. Kirill ale ve stejném projevu přišel s receptem, který podle něj vyřeší tento problém jako mávnutím kouzelného proutku: v Rusku nebudou potraty.
Na sobotním sněmu TOP 09 promluvili všichni lídři stran vládní koalice. Logicky ale největší pozornost upoutal projev premiéra a předsedy ODS Petra Fialy.
Ve čtvrtek jsem se v pražském Lichtenštejnském paláci díky pozvání Ústavu pro studium totalitních režimů zúčastnil posledního dne mezinárodní konference Ruský imperialismus 1939/45 – 2023, na níž více než 20 odborníků z 11 zemí celého světa debatovalo o příčinách a důsledcích ruské agrese (nejen) na Ukrajině. Konferenci pořádal ÚSTR ve spolupráci s Úřadem vlády, litevskou ambasádou v Praze a polským Instytutem pamięci narodowej a cílem bylo poukázat na kořeny ruských imperiálních komplexů a na j...
Dnes to celé chci pojmout jako výzvu k přemýšlení. Nedávám žádnému z dále citovaných názorů absolutorium. Ale tyto názory se vztahují k situaci, ve které jsme se všichni ocitli. Je podle mě krizová a generuje klíčovou otázku: Vydrží na hrubých pytlích hedvábné záplaty, či bude existenčně nutné použít záplaty stejně hrubé?
Začnu jedním z mnoha typických případů. V Moskvě 14. října zmlátili policisté Tamerlana Marzojeva před očima jeho těhotné ženy. Policisté ho zastavili proto, že jako rodák ze severní Osetie na Kavkaze vypadal jinak než klasický Rus.
Prezident Petr Pavel poprvé v úřadu promluvil na výročí 28. října a poprvé udělil státní vyznamenání. Sváteční sobota ale nebyla jenom ve znamení této události. Předvedla rozdíly ve společnosti i ve výkonech politiků.
Po více než půldruhém roce války, kterou rozpoutalo Rusko proti Ukrajině, v Rusku samotném a v exilu vznikají úvahy o budoucnosti. Lze mezi nimi objevit jak zcela groteskní představy o dalším vývoji země, tak zoufalství nad tím, že ji nic než úpadek potkat nemůže.
I když na tom nemám zásluhu, těší mě, že mezi mými předky byli lidé pěti národností. Ale čím jsem starší, tím více lituji, že se mezi nimi nevyskytl alespoň jeden Žid.
Maďarský premiér Viktor Orbán v Číně tiskl ruku ruskému diktátorovi Vladimiru Putinovi. Maďarsko je členskou zemí EU a NATO. Co znamená takové podání ruky pro politika z demokratické země?
Válka je stav, do kterého se dostává stále více částí světa, a který se nám nevyhne. Vlastně už se nevyhnul. Jen u nás nepadají rakety, nepřítel útočí jinými prostředky. Ale přechod z hybridní do horké fáze je něco, s čím musí počítat přinejmenším politici, kteří ovlivňují životy všech členů společnosti.
Mezi ruskými exulanty i v prostředí neruských pozorovatelů vývoje či pouhých zájemců o dění v Rusku se často vyskytuje názor, že s odchodem Vladimira Putina může v tamní společnosti dojít k poměrně rychlým změnám, které dokážou v historicky krátké době odstranit dědictví Putinova vládnutí.
To by bylo, kdyby sluníčko svítilo, ale nepálilo, my bychom seděli venku, popíjeli bychom pivko, nebo kafíčko, anebo vínečko, jako by kdo chtěl, a svět by byl docela fajn. Ale oni zase střílí, vraždí, znásilňují, ničí… Kdo – oni? A jak se to týká nás?
Následující slova jsou citátem Vladimira Putina z únoru 2023: „Rusko je otevřená země a zároveň svébytná civilizace. V tomto tvrzení není obsažen sebemenší nárok na výjimečnost a nadřazenost, ale tato civilizace je naše a to je hlavní.“ Obdobně se vyjádřil ve čtvrtek na Valdajském fóru.
Slovenští voliči rozhodli. Zpochybnění demokratického charakteru voleb nezaznělo. Úpění, vzdechy, nebo naopak bezuzdná radost, která je k vidění a slyšení na západní straně slovensko-české hranice, neznamená nic více než převahu emocí nad racionální složkou lidské povahy.
Čas od času mě někdo požádá, abych vysvětlil, jak to teď vypadá v Rusku. Žádný tazatel přitom nepředpokládá, že ho odkážu na sáhodlouhou analýzu, neřkuli na obsáhlou vědeckou práci. Musí se najít společný jmenovatel pro množství událostí a procesů, které v Rusku probíhají. Teď se o to pokusím.
Prý je u nás teď totalita. Říkají to všude lidé z ANO v čele s Andrejem Babišem. Totalitu si pamatuji, tak pojďme uvádět věci na pravou míru.
Boris Akunin, vlastním jménem Grigorij Čchartišvili, je současný ruský spisovatel. V Rusku už dlouho nežije, protože je mu tato země v jejím současném stavu z duše protivná. Díky penězům, které vydělal svými knihami, především cyklem románů o detektivovi carských dob Erastu Fandorinovi, které zná i český čtenář, si může dovolit život ve třech západních zemích na přeskáčku.
Expremiér a předseda hnutí ANO Andrej Babiš se musí omluvit bývalému ministrovi financí Miroslavu Kalouskovi (TOP 09) za slova na schůzi Sněmovny před pěti lety, kdy na jeho adresu pronesl slova o tom, že „rozkrádal ministerstvo obrany a zabil lidi cez padáky“. Minulý pátek tak rozhodl Nejvyšší soud s tím, že Babiš zasáhl do Kalouskových osobnostních práv, za což se musí omluvit na schůzi Poslanecké sněmovny a také zaslat Kalouskovi omluvný dopis.
Evropská unie je podlá. Tajné služby evropských zemí obsadily potvory, které lidi neposuzují podle ksichtu, ale podle pasu. V EU panují sovětské pořádky. Za chvíli tam budou diktatury. Je možné v tomto popisu atmosféry, v níž údajně žijeme, pokračovat.
V neděli byl mezinárodní den prevence sebevražd. Není-li jedinec fyzicky nebo psychicky nemocný, je jeho sebepoškozování až snaha odejít ze života zakořeněna pravděpodobně v pocitu hluboké nespokojenosti s vlastní existencí ve světě.
Trend, podle něhož je russkij mir odlišnou civilizací, která je nepřátelská vůči Západu, nastoluje osobně Vladimir Putin a většina Rusů to přijímá. To ale nepopírá existenci menšiny brilantních mozků, které jsou schopny analyzovat situaci v zemi, kde se nacházejí nebo odkud pocházejí.
Společnost je rozdělena a bude rozdělena čím dál více. Je to logický důsledek vývoje, který přivedl lidstvo na práh stavu, kdy se nebude dělit podle národů, ale na jedince, kteří jsou schopni a ochotni žít ve světě stvořeném rozvojem technologií a individuálními svobodami, a na jedince, kteří ví, že v takovém světě nepřežijí, a proto udělají všechno, aby nikdy nenastal, včetně fyzické likvidace nositelů prvků tohoto světa.
Profesora Lva Gudkova, nestora ruských sociologů, jsem už ve svých textech zmiňoval. Udělám to znovu, protože každé jeho veřejné vystoupení se liší od tezí jiných ruských činitelů. Neuchyluje se k hledání mytických důvodů, proč je Rusko veliká země a její obyvatelstvo je vyvolené. Lev Gudkov měl v minulých dnech dlouhý rozhovor na YouTube na kanálu Živoj gvozď, což je nepřímý pokračovatel zakázaného rádia Echo Moskvy.
Prezident USA Franklin D. Roosevelt měl poznamenat v roce 1939 na adresu tehdejšího nikaragujského diktátora: „Somoza may be a son of a bitch, but he's our son of a bitch.“ Kdo umí anglicky, pochopí. Český překlad v zušlechtěné podobě zní: „Je to možná čubčí syn, ale je to náš čubčí syn.“ Výraz „čubčí syn“ lze zaměnit za jednoslovný drsnější překlad.
Šéf wagnerovců Jevgenij Prigožin je mrtev. Anebo je naživu. Od středečního večera se vyrojily mraky údajně zaručených informací, které se ukázaly jako falešné, údajně důvěryhodných zdrojů, které se ukázaly jako nepůvodní, a spekulací, co se to vlastně stalo s letadlem, v němž byl Prigožin nahlášen jako cestující. Spekuluje se nejlépe, když člověk o věci samotné toho ví nejmíň, ideálně vůbec nic. Takového zboží byl ve veřejném prostoru nadbytek.
Před pěti lety a skoro dvěma měsíci jsem byl účastníkem panelové diskuse s Petrem Fialou, předsedou ODS a politikem, který usiloval o to, aby jeho strana vyhrála volby a on se stal premiérem.
Alexej Navalnyj je světoznámý ruský politický vězeň, byť do Putinova žaláře nakročil z vlastní vůle, když se vrátil z emigrace do Ruska a nevěřil, že bude zatčen a odsouzen, což prohlásil v letadle, kterým se vracel. Režim pokračuje v týrání Navalného. Naposledy dostal 19 let za mřížemi.
