Jaroslav Sýkora (sociolog)

Map a mapa. Tahle vám ukáže, kudy a kam jdete. Tahle vám ukáže, s kým a jak moc mluvíte. Turistická mapa. Sociomapa český vynález. Používá se pro znázornění chování lidí v izolovaných skupinách, třeba ve vesmíru nebo v ponorkách, stejně jako ve firmách a pracovních týmech.

Jak se taková mapa vytváří? Co všechno ovlivňuje, jestli půjdou lidé za společným cílem nebo sobě navzájem pokrku a jak můžeme své chování sami změnit? Vítejte ve světě vědy a otázek v současné společnosti začíná hajpar civilizace. Sociomapování téma pro doktora Jaroslava Síkorů, uznávaného sociologa. Přeji dobrý večer. Dobrý večer vám i všem, co se dívají.

Vaše otázky směřovaly celý týden, mohou samozřejmě směřovat dál. Ta adresa www.hytparkcivilizace.cz obsahuje všechny cesty, které můžete využít, abyste se ptali. Web, Facebook, SMS, Twitter, Google Plus. Záleží na vás. Můžete si vybrat, jakou cestou se chcete ptát. A my teď budeme v úvodní reportáži odpovídat na to na otázku, co přesně je sociomapování. A nejméně Procesy, ale lidé.

Pracovitost a znalosti jsou předpokladem úspěchu, nikoli ale jeho zárukou. Vše totiž může rozkotat třeba na komunikaci. A to může přijít raho firmy, které otáčí miliardy i miliony. A právě odhalováním a řešením problémů ve spolupráci a komunikaci se zabývá. ze lidmi v týmech a organizace Když má dozdat, vše dokáže vyjádřit přa. toto zobrazit, takže vidíme aktivitu těch lidí, jak se přibližují, oddalují, tak vidíme i to, jak se to průběžně mění.

A to zároveň porovnáváme s tím, jak by to lidé chtěli mít. Porovnáváme to, co je s tím, jak bychom si představovali být s ostatními v kontaktu a čím větší je tam rozpor, tím víc konfliktu a nedorozumění máme. Někdy takové. Zdraví, nebo život? Třeba Česká armáda, hlavně pro zahraniční mise, kde spolu vojáci tráví dlouhé měsíce. Že se mohou. Vidíme šest osob, které mění své pozice podle toho, jak spolu spolupracují a mluví, jak spolu komunikují, a vidíme tam. CC, což je zkrátka za.

kontrolní centrum, s kterým Si ti jednotliví členové udržují komunikaci na různé úrovni, takže vidíte někoho, kdo. Je blíž k tomu kontrolnímu centru a kdo třeba po určitou dobu byl zodpovědný za komunikaci s centrem. To posádce zadávalo předem připravené i zcela nečekané úkoly. Teď vidíte velkou změnu, tohle, kdyby. Běžně bylo vidět u týmu, tak to znamená okamžitě, že musíme zakročit, protože tam najednou poklesla ta aktivita komunikační, ale ta změna souvisela s tím, že zrovna byl výstup.

Zadiska spolupráce a komunikace účastníci experimentu. Ruskymluvící trojici na sociomapě logicky táhl k sobě. Výsledek my se to ale neohřívá. organizátoři pro Jaroslav Zoula, Česká televize.

Pane doktore, co było na upłyném počátku, że si Češi powiedzieli, pojďme udělat sociomapowanie, czym to začalo? No na upłyném začátku bylo to, że mnie... Jestli je Pán Bůh. Takže mě seznámil s člověkem, kterého já považuji za člověka s geniálním myšlením, a to je Radek Bahbochto. Toho jsme neslyšeli, ano.

A ten Rádek Bachvoch ten samozřejmě nevymyslel sociomapování jakožto takového. On vymyslel tuhle fázi sociomapování, tu nejmodernější, kterou třeba dneska používáme. Ale v 30. letech vymyslel pan. il professor Moreno Ameritsky, socio... Metri a ta sociometrie byla taková předchozí metoda před sociomapováním. Co se týče jeho významu, ze začátku samozřejmě nikde nic moc.

Ani v té Americe a byla to metoda, která se snažila vyjádřit vzájemné vztahy mezi lidmi, jejich schopnosti, jejich pozice, jejich věno. Vzdálenosti od sebe, jak klote komu má. Sociometrie přišla ke svému užitku tím, že byla použita pro výběr posádek by 5 25, to byly ty známe matékové. Kombardry, které za točili na Tokio. Cảm ơn các bạn đã theo dõi và hẹn gặp lại.

A když tedy američané tehdy zjistili velitelství letetstvá jejich zrušních ser, že ta ztrátovost těch posádek je hodně veliká, tak se pokusili pomocí Morénovy sociometrie začít uspořádávat posádky podle toho, jak jim vycházely tady ty původní mapy. Tedy na začátku ve světě tohoto oboru byla armáda. V České republice to bylo stejně? Já si myslím, že to tež, ano, to tež.

Snad můžeme říct, že předcházelo ještě přece jenom něco, a to byla civilní obrana, jenže prosím vás, jaký je rozdíl mezi civilní obranou a armádou. No, v podstatě žádný. Takže celá záležitost začala tím, že jsme zkoumali odolnost člověka v kritických životních situacích. To už jako pracoviště a tehdejší Akademie věd. Přišel Radek Bábu, jako mladý nadějný student, tehdy Matfizu. A přišel ke mně a říkal, že si myslí, že by se dalo velice dobře využít.

té jeho nové metody tehdy ještě nevypadala to jako dneska. Tuškou, samozřejmě. K tomu, abych mohli prosadit to, čemu já jsem říkal, filozofie biopsis. A ta biopsis znamenala, že jsem chtěl nazírat na zkoumání člověka z takové interdisciplinární roviny, z pohledu. To znaczy, że nie mogę odpowiedzieć jako psycholog, sociolog, czy fiziolog. Biolog, ale že musím najít nějakou svobodnou rovinu, z které je možné věci hodnotit a vybírat lidi a používat je prostě pro těžké řešení těžkých situací.

Jak se vybírají, dá se obecně definovat ideální složení týmu, řekněme třeba pěti lidí. Jaké povahové vlastnosti v něm nesmí chybět, a jaké naopak nesmí jít k sobě? Děkuji za odpověď a přejezdý večer, píše Tomá. Aha, no, tak, pane Tomáši, je to v podstatě známá věc, když si otevřete každou učebnici sociologie, že zjistíte. Že každá ta skupina, když vyberete i náhodně lidi a dáte je k sobě, jedince, tak vždycky se tam vyskytne někdo, kdo je lídr té skupiny, takový neformálně lídr třeba, kdo je.

Kdo je člověk, který tu skupinu může stmelovat, a ten, který může rozhazovat. Kdybychom měli skutečně těch pět, Vy jste teď jmenoval tři, jsou pak další dva, dalo by se říct, volitelní. Nebo to vždycky musí být třeba lidé, každý z jiného oboru, aby si v úvozovkách nelezli do zemi. A to vůbec nezáleží na oboru. To záleží prostě na tom, jaké psychické. ústrojení těch lidí, jak jsou disponováni k tomu, aby žili ve skupině a aby si jeden s druhým rozuměli. To je ta primární

Ta primární záležitost a pak teď můžeme mluvit o nějakých odbornostech. Vy jste v Českém rozlase v roce 2004 hovořil o tom, že v týmu by měla být, a teď cituji: přirozená autorita, taková sociometrická stár, prostě hvězda. Ano. Nesmí být ale předpokládám až příliš velkou hvězdu. No, když bude příliš velká hvězda, tak skupina s tím poradí a za chvilku, že velká hvězda nebude. Ho vyčlení anebo potlačí?

No, jak kdy potlačí, anebo doslova ho až odrakizuje. To se stalo. Ten případ, jsme měli v jednom experimentu, myslím, že to byl Hlup. A tam se dostalo, jsme dospěli k závěru, že ze tří člené skupiny byl jeden člověk dosouha zrakizován. A představte si, že to byl vůdce. formální vůdce, formální lídr, ale on se tím formálním lídrem

Nezůstal až do konce, ale vyskytl se někdo jiný. Takže vlastně vznikly dvě skupiny. Jedna s tím jedním člověkem, což teda není skupina, a pak tam ti dva další zůstali jako Dobrá dvojce, Diáda, která výborně spolupracovala. V jste v závěru tohoto projektu konkrétně napsali, že velitel se stal jednou osamocenou buňkou. Ocitl se v izolaci a teď cituji v hluboké lidské propasti, když to beru změřitka sociálních vztahů.

Je vůbec cestaven z téhle propasti? Je. Že snad se bude lépe vybírat, protože to je možné. A nebo ta situace, a teď jsme u toho socialování bude řešit tím, že ten tým, který sleduje tu posádku, včas upozorní, že se začíná rozpadat. To znamená, že. Cilem toho našeho sociomapování je signalizovat, Přes kontrolní centrum, že se něco děje a že je potřeba tedy nějakým způsobem začít zasahovat, aby ten jeden člověk nezačal destruovat tu spolupráci. Tady jde v podstatě o.

Prácechopnost o zachování práce schopností té skupiny a řekněme dobré nálady. Takže bez té dobré nálady to nikdo nemůže vydržet. A ve vesmíru by pak šlo v důsledku opřešit.

No, to asi ano. Jdeme na otázku od Jona Čeka. Jak velkou skupinu má smysl zkoumat, aby bylo sociomapování ještě dostatečně přesné a dalo tak relevantní obrázek o situaci? Platí, že čím víc lidí zkoumáte, tím nepřesnější je výzkum. Johnny Jacku, je to takhle. Jsou tři Ve kterých můžeme nasazovat sociomopování. Jedna je mikrorozměr, druhá je metorozměr a třetí je makrorozměr. Takže my jsme dělali experimenty v mikroskupině, to znamená v těch pěti lidích.

V armádě jsme dělali a dosud děláme, dělá to speciální jedno pracoviště na ministerstvu obrany ve skupině asi tak na úrovni těch 40-50 lidí, řekněme asi. V síle nějakého rotypraporu. A pak je to teda makrorozměr. A ten makro rozměr je třeba v tom, že jsme analyzovali knihu. Střed civilizacji. No a ten střed civilizacji na první pohled nám začal ukazować, kde jsou możliwe komunikatywne przystupy, aby se...

Ludzie snażili rozumieć. A jaka jest ta horni granica? Kolik to jest zhruba ludzi? Civilizacja. Civilizace celá by podle vašeho názoru mohla více zvilizování. Ano, to je případě Antinkna. A je to skutečně přesné, dá se o to opřít s relevancí, řekněme, 99% přesně? Ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne. No podívejte, já nechci střelit, protože bych zcela určitě mě kolegové z různých oborů,

Se usmáli a řekli, že ten člověk tam povídá. Ale když řekneme podle naše zkušenosti s těmi mikro a metorozměry, tak já bych řekl, že od 2 a 70, aspoň tak spočítané, od 2,70 do. Řekněme, něco přes 80%, jaksi úspěšnosti. Jeden z našich diváků se také ptal, jestli je možnost udělat sociomapu národa a potom následně ty národy srovnávat. Bylo by to relevantní? Samozřejmě, a bylo by to relevantně. Zkoušel to někdo.

My jsme to taky zkoušeli. A jak to dopadlo? Jak jsou na tom Češi? Já to nechci říkat. To řekněte. Prostě to neřekli, máme se snad to co stědilo. Já neřeknu, jak je to srovnání s národy, ale řeknu vám srovnání s politickými stranami. A to srovnání s těch politických stran, který jsme dělali v roce 2006. A dokonce jsme jedné té politické straně nabízeli řešení a pohled na tu jejich situaci, tak tam jsme se, tam, když jste říkal o 90%, tak tam je to skoro stalo.

tam jsme się opravdu nie spletli, żeśmy w roku 2006 powiedzieliśmy, jak się będzie sytuacja tej strany wywiat, a jestli, że nie zmieni swoje kroki. V současnosti v roku 2006, takže ta strana dopadne špatně. Ta strana se rozpadne? To byla vaše predikce? No, my jsme neřekli, že se rozpadne, ale že na tom bude špatně. Tak vyberte si. To chcete slyšet. Pojdeme na Facebook.

Kde je otázka od Pavla? Prosím, je možné si udělat jen úplně základní sociomapu doma, třeba moji nejbližší rodiny, která žije v jednom bitě. Jak bych na to měla jít? No jejej, to jde samozřejmě. Jde to tak, že si uděláte jedno příkladám. Příklad těch možností je spoustu stačno Pavlon nebo paní Pavlo. udělejte si malý dotazník a v tom dotazníku si vyberte otázky, které by charakterizovaly podle vašeho názoru. a optimální chovanie tej skupiny.

Tak, aby vám to vyhovalo a aby ta rodina žila v pohodě. A ujišťu vás, že když to uděláte, takže vám tam vyletí to, čemu jste říkal hvězda. Určitě vyletí a že vám tam vyletí i ten člověk, který tou hvězdou nebude. A nikdy to není tak, že by ti lidé všichni byli. Že by se to nepovedlo. Prostě takový případ se nám ještě nestal. Je někde na internetu dostupný třeba muster takového dotazníku, jak by to mohlo vypadat? Já si myslím, že asi ne.

Jeli mi typově, třeba tři otázky, které by v tom dotazníku měly být, aby to mělo určitou relevanci. Jakým způsobem se někdo chová, z té rodiny třeba nebo z té skupiny? que, que, que, que, que, que, que, que, que, que, que, que, que, que, To znamená, ty vzájemný nedobrý vzájemný vztah, to je jedna věc. Jakým způsobem se V situací, které jsou obtížné. To znamená, že třeba dva lidé, kteří spolu chodí, najednou se dostanou do nějakého konfliktu, a ono se to přenese do mě z té rodiny.

Čí tím se zase teda odhalí, jak si tedy další dimenze toho, že jo. Tak to je druhý případ. A třetí případ. Jak byste si představovala? Stačno, Pavlo, úspěšné chování té skupiny. Vy sama. To by ti ostatní členové rodiny měli rozepnout. Všichni dostanou ten dotazník, pokud s tím nepošlo dohaje. Samozřejmě, ale já vás ujišťu, že.

Pavlovi, ujišťují vás, že se to povedlo v několika případech. A já jsem byl autorem jednoho takového pokusu a vyšlo mi to tedy tak přesně, že jsem se sám sobě divil, že je možné, aby to fungovalo. Při náhodné volbě prostě s takovou přesností. Takže až přijdeme 24. pod stromeček, tak se máme trošku zamyslet a 26. rozdat dotazníky. No, já jsem to zkusil za jiných okolností, ale bylo to to samé, jako bych to zkusil z stromečko. A vyšlo vám to.

No to da wyšlo. Podle čeho určujete psychickou odolnost? Jak může człowiek nabijt znowu psychickou odolnost po té, co mu třeba někdo ublíží? Jaká je maximální doba, przy której lze wytrwać? Kde leży lidské hranice? Mila Kačenko, lidské hranice, leggi v nero lednu. To se nedá takhle říct. Jde ještě o to, co si představujete, podpujem odolnost. Odolnost, teda podle mého, a neříkám to jako definice, je prostě schopnost odolávat těživým situacím. Tak jestli myslíte, tohle.

tak tam samozřejmě ta limita, ta limitní hodnota je velice krátká k tomu, aby se dalo něco napravit. A ty lidské hranice, jak jsem řekl, ty leží. Se nedá takhle určitě, je případ od případu, a ta maximální doba, při které lze vytrvat. Když někdo někomu, jak si teda ublíží, no, tak to záleží na intenzitě toho prožitku. Který je vyvolán tím, že vám někdo ublíží. A to bývá bezprostřední, a netrvá to dlouho.

V okamžiku, kdy sledujete třeba skupinu, která se může dostat do extrémních situací, ať už je to třeba, vezmeme případ Mars 500, do situace, kdy bude požár na Filubě. Riziková situace, jde o život. V takovém případě vy musíte vědět, jestli ten člověk je dostatečně odolný na to, aby psychicky tu situaci zvládnul.

Jak se toto zjišťuje? To se zjišťuje už tedy jaksi predikčně už při výběru těch lidí. Já mám to štěstí, že já nechci říct, že si můžu považovat za svého přítele, ale za velmi blízkou osobu živaula. A měl jsem i tu čestce, jak si o něj starat, když byl tady u nás a jsme si vyměnili. Názory na to, jak to vypadalo třeba při tom nešťastném Apollu 13, to je přesně odpověď na to, co vy říkáte. Ten člověk věděl, že má za sebou lidi. Který vydržej zimu, mraz

Který vydržel všechny útrapy, které v té třináctce nastaly, prostě potom kolapsu těch technických prostředků. A ty lidi to samozřejmě přežili a pochopitelně, Jim Lavel se s tou třináctkou, tedy naštěstí vrátil ve zdraví. Takže to je odpověď.

Mars 500. Jaký byl poměr zkoumaných a výzkumníků? Kolik lidí zkoumalo zkoumané? A jaké profese se na projektu podílely? Co z jeho výsledků pokládáte za nejzásadnější? Ať pohledu výzkumu, tak i třeba nových technologií či postupů použitých při realizaci. Na tohle tu otázku bychom potřebovali, ale kdybych jste mi tak asi dal půl hodiny, protože to nemůžu říct, ve třech minutách. Ujdeme k tomu nejzásadnějším. Ano, k tomu nejzásadněju.

Ten poměr si odečtě od toho, že bylo jenom v té oblasti lidského, za co mluvím, v té oblasti lidského faktoru. 172 projektů. A z těch 172 projektů, tak řekněme, že bychom na tom pracovali jako u nás v Quedgrupu. we skupinie 3, 4, 5 ludzi, tak si wynásobte kolik asi... 8, 9, 100 ludzi jest na projektach plus ty, którzy muszą... Ale samozřejmě zas to zredukujemy. Protože wszystkie projekty się třeba i prolijnaly. To je otázka té interdisciplinality, protože nemůžete vůbec...

Chtít dosáhnout úspěchu s tím, že budete vyčlenňovat jednotlivé discipliny. To prostě nejde. To nefunguje, to zjistili už dávno Němci zaválky jejich psychologové speciálně teda uluvtva feže. 60 posádka. A z toho lediska našeho. Ná se to říct celkově. To by bylo to číslo 900, ale to není pravda. To bylo podle jednotlivých projektů, takže veme ten počet zkoumaných pro 6 a my 4. Jaké profese?

Jaké profě se podílili jakožto výzkumníci? Jakožto výzkumníci u nás, v našem případě zejména psychologové a sociologové. Samozřejmě ale, že u těch dalších projektů. To byli fyziologovi. Tam se zkoumalo všechno možné, na si vzpomenete, aby člověk mohl vůbec fungovat. A to je ten biopsis. To je to biopsychociální stránka, tak na to musíte mít na všechny odborníky. A ti byly. Vezmeme v první řadě váš konkrétní projekt. Co pokládáte za nejzásadnější zjištění?

Za nejzásadnější zjištění z našeho projektu, že když se dobře zorganizuje ta skupina po stránce pracovní činnosti, tak je téměř vyroučeno, aby to zkolabovalo. Ta úroveň schopností vás, jako vědců, vás kteří to připravují, ji skutečně poskládat tak, abyste si byli jistí, že ji máte dobře poskládat. A když jste se ptali na procenta, tak vám odpovím, 70%. 70%. A celkově Mars 500 jako takový nejzásadnější zjištění.

Projekt jako takový Mars 500D započtáme všech těch víc než 170 projektů, které tam byly? Nerze na to takhle. Nel se na to odpovědět. Já bych to zase říkal na přiměru. To, co jsme zjistili my, tak to zjistila vlastně každá ta skupina, která dělá ty jednotlivé projekty. A v každé té skupině vyšly nějaké výsledky, které když dáte dohromady, tak získáte odpověď, jak je možné.

A co je potřeba udělat pro to, aby ten experiment byl úspěšný. Tady prostě nelze odpovídat, to by bylo opravdu hádání, jak se to říká, z skláněné koule, nebo co to najde. Tady prostě skutečně. Zlaté zpro pravidlo, které mě provází českým životem, a s mým životem, a to je to, co řekl Dobrovský, nemyslím našeho bývalého ministra, ale myslím. Před kterým se schláním AB obrovských důkazů, spolehlivých důkazů, žádám nikoliv možností. Máte odpověd.

Na to, že vy jste byli úspěšní jako Češi právě v tomto projektu. Budete směřovat na ISS. No to bude. Jaký je ten úspěch? Počkej, teď se máme rozumět, jaký je ten úspěch? Protože váš. Projekt byl hodnocen velmi dobře a bude využít dál i na Mezinárodní kosmické stanici. Ano, to máte pravdu. Bude využít tak, že vlastně podle poslední zprávy, kterou jsme dostali, přišel tu mailem, můžu se s tím chlubit a vytahovat.

Je to tak, že jsme byli hodnoceni jaksi z těchto 60 projektů, velice, velice dobře, a vejde se to do té desítky první. A díky tomu možná nám to vyneslo i pozvání do. Noves humarzu Tak už nebude Mars 500 a já nevím, jak se to bude jmenovat. Do Marzu, který se bude provádět v jednom z modulů na kosmické stanici, která létá dokola, že. A bude to předem neurčený a zatím čas možná rok.

A bude to zřejmě osádka složená z Rusa a z Američana, z Rusů a z Američanů nevíme přesně, ale důležité jedno, že se mně asi Splní ještě poslední životní přání, které jsem měl. No a hlavně to, že se dostaneme k tomu, že budeme moct na té IS zpracovat. A za druhé to, že konečně se prolázilo to, co hlásám do světa od roku 1993, že není možný. Ustavovat skupiny bez účasti ženy. Tak tam jsem si přečet v tom posledním mailu, že se vážně uvažuje o tom, že osádka bude. Mishanah.

Tak to považuji za své vítězství. V jakém poměru, ptá se Pavel Černý, pane doktore. Správný poměr mužů a žen při dlouhodobých pobytech ve vesmíru. Měly by letět pouze muži, či pouze ženy, nebo je lepší poměr jedna k jedné, případně pět k dvěma, jako uvětšiny letu raketoplán. Může být ironický trochu. V roce 1993 na kongresu Mezinárodní astronauti akadie, jsem prohlásil Oslu. Že příští osádka by měla být složena z mužů i žen. Chytli se to Němci, německy tis.

A tam bylo potom napsáno, že Český vědec tvrdí, že příští osádka musí být ženská a muži budou pouze doplňovat a alternovat. Takže ne, já jsem to neřekl samozřejmě, to je nesmysl. To už si vymysleli novináři, ale já jsem tedy já si myslím, že. Ten poměr by měl být v případě pečičené osádky 3-2, to znamená dvě ženský a třikuty. Jaké typy žen by měly letět? Madrovine ty materské typy. Ano, prosím.

To nevím, to uvidíme. Ještě to vynese nějaké hádky, protože vím, že takovou hádku podobnou jsem už měl s etickou komisí, když se chystal Mars. A tam jsem byl odbyt celkem nevybíravě a zdhorubě, protože tam jsem dokonce chtěl, aby bylo. Při spojení našeho týmu toho Quedgrupu přímo s osádkou, no a to se mi nepovedlo, že to musí být přes kontrolní centrum.

A přes tu grupu psychologů, kteří to digují. Jeně já si myslím, že kdyby skutečně zaletu, ne tady jako v tom případě simulace, došlo k maléru, tak za tu chvíličku. Kdybychomiličku, když to bude na Mars, tak je to třeba 40 minut. Takže to prostě už by byla si skříčkem popunul se. Kdyby se toto stalo, co se stalo Lavlovi, a my bychom měli. Nějakým způsobem zasáhnout, tak bychom mohli akorát vystavit úmrtní listy. Kdyby se ten projekt měl rozběhnout?

V tom mailu je teď napsáno v roce 1995, to znamená 1994, 2005. A já pořád ještě. 2015, teď myslíte? Co jsem řekl? 2015 a 2014 už by se teda mělo připravovat. Takže teď s napětím čekám, co nám kdo řekne, jestli to tedy bude platit nebo jestli to zruší.

Vy jste rád letěl na Mars? Ježíš, Maria. Nechtějte to ode mě slyšet. Ano. One way, one way tricky. Jak byste se rozloučil se svojí manželkou? Dal bych ji puslát a řeky. Budě to strašně krásné a myslí na mě. Jsou nějaké typické problémy v případě smíšeného týmu muž a žen? A proč se v první lidské posádce na Mars se ženami nepočítá? No, tak já si myslím, že to je chyba, že se vedu to od konce, že se Andy. Ano, že se s nimi nepočítá. Já si prostě myslím, že.

Víte, to je snad proti přírodě. V přírodě máte přece plus a minus. Pro Boha jsou vždycky dva poli. Tak já si myslím, že to prostě nejde. Ale zatím se o tom nemluví. Ta první osádka, která by měla letět na Mars, no to je pro Boha rok 2010. 30 a dokonce, já si myslím 2040, ale to si můžu myslet já. Ruský přicholog Kadím Guštin v respeciu v roce 2010 argumentoval tím, že ženy by neměly letět, protože spotřebují víc vody.

Je to pádný argument? Vadim je můj kamarád a myslím, že to pádný argument není. Jak vám to tady vysvětluje, když je to kamarád? No, říká to, to je vše. A nikdy jste si to spolu nevyříkali, jak to. Tak by to přede mnou to nikdy neříkal. Tak se na tom možná zeptejte? No, zeptám. Andřej Polák se chce zeptat. Jsou pro dlouhodové mise ve vesmíru lepší starší zkušení kosmonauti, nebo spíše mladší, méně zkušení, ale výkonnější lidé. Pokud letí ženy, měly by být výrazně starší než přítomní muži?

Pane Ondři, Poláku, tvrdím, že to je mezi Třiceti, řekněme, od třa třicet to si ale vymýšlím. Prostě od 30 do Řekněme, to je tak podle mého, Gusta, by to bylo asi výběr těch lidí, protože už jsou dostatečně zkušený. A vím to i podle svých pilotních zkušeností. Já jsem vlastně ty izolace zažil, když jsem byl úplně sám. V tom aroplánu, anebo když jsem vedel pětičlené posádce v dopravním aroplánu. Řeclích let dělal vojenského pilota pro vysvětlo. Tak to jsem dělal. Ano.

A takže to si myslím tohleto. A jestliže, čili, měli by být jako zkušenější, ale tak nemoc mladí, nemoc staří. To by mělo platit i politice, což bohužel není. Myslím, že dů nás. A potom tedy. Žý rakouského ministra zahraničních věcí. Ne, to ne. To není příliš mladý. Ne, ne, ne, to ne. Výrazně starší ženy než přítomní muži? Výrazně starší ženy. No, horky by měli být otočku starší. Oni jsou chytřejší totiž.

Než muži obecně, nebo v okamžiku jsou starší. Já si to myslím, ale to tak není. Která ta odpověď je tady správná, že ženy jsou chytřejší než muži obecně? Vem tu hru, která se vám líbí. Tak to je samozřejmě chytřejší než já. Ale teď já se ptám na váš názor, názor sociologa. Já si to myslím, já si to myslím, ale prostě to se. Já nevím, že by se to zkoumalo. To vám říkám, já prostě ze svých zkušeností, protože já jsem opravdu ty.

Ty žensky prostě prosazoval ne kol jenom svým nějakým osobním vztahům k ženám, ale prostě jsem skutečně se přesvědčil na tom příkladu. To si možná řekneme ještě v průběhu toho sezení tady. Já si prostě myslím, že když vyberete správnou ženskou do ty skupiny, do ty osady, do ty kruhů, tak... Tak je tisíc věcí bez problému. Tak vy jste si manželku vybral před 60 lety. No, když jsme spolu chodili do školy, a takhle jsme seděli kousek lidé sebe ve třídě v GIMPlu. Takže dobrá volba. No, já si myslím.

Přesně ze ptejte, ale jí. Mně šlo spíš o to, jestli byste dobře takhle vybrali, oni i do pilotní kabiny, případně do raketoplánů nebo jiný. Já, jo, po šatlu světe. Já na to nevím, ale jednou oni napsali domovin jeho žena světice. Tak co vám mám na to říct.

Předpokládám, že projekt Mars 500 nebyl na světě jediný experiment zkoumající problematiku dlouhodobého pobytu malé skupiny lidí v malém prostoru. Jak korelují jeho výsledky s výsledky jiných pokusů tohoto charakteru? No, to je těžko říct, protože ten experiment Mars Прості якось свого другу, якось првітні.

A jedinečný. Takže všechny ty experimenty, které se vůbec v historii dělali, tak ty prostě měly své výsledky na základě, kterých se stavilo a dál, dál, a dál. Já jsem mám naznačit, že my jsme třeba. Se účastnili na řadě těch experimentů. Já jsem tam jmenoval jeden, to je ten human behavior, čili lidská činnost. V 94-95, takže těch experimentů byla jako spousta, a ty jejich výsledky to se prostě nedá takovým způsobem vyjádřit. Věda je prostě jako taková.

Taková zvláštní paní, která si nenechá poroučet a říkat, je to takhle nebo je to takhle. Ne. Zase tady přijde ten starý Abt Obrovský. A víte, kam je půjdeme? Půjdeme do štoly, protože tam vyrazil náš redaktor Jaroslav Zoula, který se alespoň na maličků chvilku, nechal zavřít do míst, kde se nechali v roce 18 zavřít ti, kteří simulovali let na Mars. Vítejte. technologickou

Tady v Tišněvě u Brna proběhl před 25 lety na svou dobu velmi neobyklý experiment. Za těmito dveřmi se skupina mladých lidí nechala dobrovolně zcela izolovat od venkovního světa. A to na tři týdny. Nebyly nijak vybíráním. Těch 12 dohromady svedla vlastně náhoda. Osm studentów a jedna studentka z prażských a brninských wysokých szkol, dva dzielnici a novinarz. Tworzy první posadku kosmické lodi, która nikam nie polega. Jen spolu. S velmi omezeným. Nebo také Štolek Marzu.

Po několika dnech příprav přišlo konečně ráno 13. září 1988. Účastníků se rozdělilo na dva týmy. Sedmiclenou skupinu tzv. srážců, kteří měli na starost samotný simulovaný let, vedl Pavel Toufar. Jsme obsluhovali jednak tu aparaturu. A jednak jsme plnili nejenom komplex testů, které jsme ručně vyplňovali, ale také psycholap, což byl test už tehdy. Vedení experimentu účastníkům, aniž by to věděli, změnilo denní rytmus na 18 hodin.

Prodevzdávali vzorky krve, která šla okamžitě na rozbor. Podchlazené krevní vzorky musejí do hodiny zpracovat laboratoře pražských výzkumních ústavů. A tak má posádka vrtulníků na spišť. Pět lidí se pak staralo o zvířata, která měla pomyslným kosmonautům zajišťovat stravu. Vyvedl Milo Ščermák. To byly nějaké slepice, který jsme dili. Pak tam byly křepelky japonsky, což byl hit, se říkalo, že.

Křepelky by mohly právě lety s kosmonutama na Mars, protože jsou nějak hrozně výhodné a ty majíčka dobrý. Nějaké rybičky tam byly. Nad zemí uběhly tři týdny, ale lidé ve štole vlastně celý měsíc. Čas štoly a čas řídícího centra se sešly až 1. října 1988. A výsledky byly velmi zajímavé. Dá se říci, že položili určitý základ pro současné metodiky. Výzkumu, chování skupiny, ať už třeba i to sociomapování, které se při tomto experimentu jeho zárodky se tam zodily.

A jak místo této neobvyklé akce vypadá v současnosti. Ještě před pár lety tu byla k nalezení řada původních věcí, dnes je ale téměř. Odnést, uříznout nebo uomit už pryč. Po opakovaných návštěvách zlodějů a bez domovců toho v místě. už mnoho nezbývá.

Jediné, co experiment stále připomíná, jsou tyto koce. Pro zvířata, o která se účastníci experimentu stary. A že tady někdy vůbec dlouhodobě dokázala přežít skupina lidí, a to s veškerými civilizačními výrobytky už dnes připomínají pouze tyhle zbytky. Pozornost ale dál přitahů. Už uplynulo 25 let. Jaroslav Zoulá.

Když jste to teď viděl, Wyvolowało to we mnie. Zpomínku na to, že jsem byl vlastně při projektování toho experimentu vlastně posedlý doslova posedlý nejen jako bývalý pilot. Ale byl jsem posedlý gigantickým projektem Apolla. A ten gigantický projekt Apolla mě přiměl k tomu, že jsem se snažil vlastně drobec skopírovat.

To, co se během těch deseti let od vyhlášení tehdy prezidentem americkým, že, co se vlastně všechno stalo, za všechny ty dobré výsledky, i ty malary, které se staly, když ty přikluci chudáci uhořili, V apů, že díky té kyslíkové atmosféře. Ano, ano, ano. Takže to mě prostě posedlo. A já jsem dokonce podle knihy, tehdy jsem si četl knihu Normana Meillera. Jak se to řekne? Oheň na měsíci. Ano.

A to jsem dokonce použil, protože on byl velice vzdělán, že on vystudoval vysoké školy, které měly co společného. z węskumem leteckym a kosmickym a ja jsem dokonce použil terminologię JAHO A úplně jsem byl posedlý tím, něco takového zopakovat, zejména kapitola druhá psychologie strojů. To jsou prostě tak fantasticky udělané věci a navíc to ještě. Překladu českém, ale i ten originál. Oboje je úžasné. No tak mě vyvolává ve mně tuhleto vzpínku.

A já jsem dal dohromady té nepředstavitelné množství. I když jste tady říkal 800 nebo 90, tak ono jich nebylo, teda v tomto případě 80 nebo 90, ale bylo to snad 60 lidí. Včetně několik profesorů z vysoké školy, tam byly tam lidé, kteří dělali potraviny. To se nikdy do té doby ještě třeba v experimentu nedělalo. A z toho vznikla hlás.

Právě na tyto přípravě se ptá Mikuláš Kalný a zajímalo by ho totiž, jak dlouho byl připravován projekt Štola, jak byl technicky realizován, co vás při jeho realizaci a povyhodnocení nejvíc zaskočilo či překvapilo. S čím jste nepočítali, co bylo jinak, než jste očekávali? Plánujete něco podobného znovu? Vezměte to od hora. Pane Mikáši, jak dlouho byl projekt připravován? Teď jestli myslíte, jak dlouho sam já sám prostě projektoval nebo se mnou ty lidi, které jsem okolo sebe soustředil.

Tak to je první otázka, odpověď. Druhá, co mě přivedlo při jeho realizaci a pověhodno, že mě nejvíce zaskočilo? Co mě zaskočilo nejvíce? No, zaskočilo mě nejvíce, že se objevila dívka jménem Renáta, která se pak dělat do Austrálie, dodneska tam někde asi žije. A to je ta dívka, kterou potom jsme označili speciálně tedy můj. kolega, docent Josef Dvořák, fyziolog, jako ten mother-like type.

Protože to byla dívka, která tam hrála velice důležitou roli. Tak to nás překvapilo. O se tam ale dostala tehdy úplně náhodou. Tam se dostala naprostou náhodou, že vypadl někdo z toho počtu lidí, který jsme si vybrali, to znamená, ty ty dvě osádky byže jedna. Část té osátky, které byly přepažené, velice oddělený, izolovaný od sebe, které vedel Pavel Toufar, tak to byla osátka, která řídila tu kosmickou vocost.

Říkalo se k Marzu. Loď k Marzu, která nikam neletí. Co to tak jmenovalo? A druhá byla osádka, kterou měl na starosti Miloš Čermák. A tam právě byla s nimi ta dívka. A s čím jsme nepočítali, co bylo jinak, než jsme očekávali, no nepočítali jsme s tím, že se obouří na nás. Odborná veřejnost, vědecká veřejnost. Oni dělali výzkum stresu a on tam žádný stres nebyl.

No tak to nás samozřejmě s tím jsme nepočítali. No, a to jsem tady řekl, už na samém začátku, když zorganizujete dobře skupinu, když vyloučíte nudu, když ty lidi budou dělat, jak šrouby. tak samozřejmě a buďte rozumět. Rozumě dělat čeluby. No tak samozřejmě je největší naděje, že ta osádka.

Ty úkoly splní dobře. Vy jste podobná slova použil v rozhovoru pro hospodářské noviny. V listopadu 2012 vy jste to přirovnal tu situaci k vojsku. Vojáci budou v pořádku, když budou dělat alespoň díry do řemenu.

Voják leží nebo běží. Ano, to je pravda, protože to říkali už ze starého Rakouska, a ono opravdu tak bylo. Protože vím to i ze své zkušeností, když lidi necháte, a nedáte jim rozumný předmět. Práce. Tak zvačí. A na druhou stranu Diego Urbina, člen posádky Mars 500, ten říkal Velmi mi chybí rodina a přátelé, a obecně nahodilo z tohoto světa. Jak to vybalancovat, kdy tam ta nahodilost prakticky vůbec nemůže mít místo? Podívejte, Diego Urbina je za prve milaček, který to byl.

To bych neměl vlastně ale říkat, výzkumník by vůbec neměl vypustit, pustit tohle. Ale on byl tak úžasný a tak rozkošný, že skutečně. Z té osádky člověka úplně přitahoval jako magnet. A já jsem si teda tehdy myslel, že on opravdu bude ten, který až dokonce udrží tu, tu bude hrát tu roli toho sednotitele. No a on był troszeczku tak jaksi filozoficky żyznutý.

Že v tím svým myšlením a tam mu právě proto došlo k tomu, že mu během toho experimentu začaly některé věci vadit. A to trošičku rozhodilo. Takže tam musí být lidé, kteří se bez té náhodilosti dokáží obejít. Co dalšího plánujete? Ně podobného? Tenkrát jsem plánoval další experiment, během asi dalších let, ale pak přišel naštěstí, teda rok 89. což mě teda zachránilo před dalšími, myslím, životními údrapami, na které by se na mě stoprocentně bývaly snesly.

Jsem já nedalek už impuls, ale který se nám dostával ze zahraničí. No a pak jsme pak to byly, i nabíky z NASy, z Ensry. Takže prostě pak už to byl tedy jeden experiment, zadrujem byl to a díky tomu znova zdůraznu velikánskou úluvu toho Hradka Bachboucha, který skutečně do toho přinesl úplně nový. myšlení a je to přesně to, co říkal pan generál Šedivý za jeho šlení.

Vládnutí, když to takhle řeknu, jako náčelníka generálního štábu, se tohle všechno, o čem tady mluvíme, rozvíjelo netušeně. A když pan generál skončil, tak já jsem ročě taky rychle skončil, protože jsem si říkal, že tohle je takováhle doba. Obroze dneska už se prostě asi nebude konat. Ona se taky nekonala, takže, bohužel, do dneska to dopadlo už jenom, že zbývá jedno pracoviště v armádě, které se s tím zabíje. Asi to velice úspěšně.

Ale pan generál Šedivý prostě je jako člověk je vždycky někdo je jediný. Nemůžete mít dva Karli čtvrtý, nemůžete mít dva generály šedivý. Máme jednoho Matáša Šandu, který právě teď připravuje další projekt, který by měl simulovat let promětek Asteroidů. Jaký to je projekt? To je projekt váječný. Ale má to samozřejmě jednu výhodu, že Matáš je potápeč. Parta okolo ní jsou také po tápěči a oni se.

Stavý modul takový, který já si představu, že by měl být výsledkovým modulem s Apolla. Příkladávám samozřejmě, dneska už modernější verzi. A je to zařízení, které dnes už váží 30 tun všichni, kdo se na nás dívají, se na ně můžou mohou podívat do radotína na dvůr jedné továrny, ale bohužel. Ti chlapci samozřejmě, to nejsou výřečtí pracovníci. Oni staví tento modul pro účely, řekněme toho, potápění, dej to potopit na sllapek, aby to tam.

Pracovalo prostě pro vodospodáře, to je běčný, ale když mě k tomu přivedli, tak já jsem si říkal, kamarádi, tohle je modul a pola. Takže pro nás by to bylo báječné, protože by se v tom skutečně ty izolační experimenty mohly výborně konat. Ale i na sluchu, nejen pod tou vodou. To by úplně bylo výborné, kdyby to bylo pod tou vodou. To máte už tři atmosféry na těch 30 metrech. To prostě.

To bychom mohli rozvíjet do nekonečna. Takže tomu Matáši Šandovi a jeho spolupracovníkům Budžiána Veliká čest, ale bohužel. Nevím, jak za ně lobovat, jestli to jde tady i u vás v televizi, ale oni ty kluci nemají nedokončení vlastně peníze. Tak kdyby se našli nějaký sponzoři nebo kdyby se podařilo udělat to, co je mým snem a nevím, jestli se to podaří. Zatím to vypadá v posledních dnech dostě nadějně, protože bych chtěl, aby vzniklo centrum českého kosmického výzkumu.

Samozřejmě teda s podporou několika ministerstv. Pana generála Šedivého, tak tam by se to určitě povedlo a byli bychom moc slavní ve světě, jako kdysi naše úast v kosmickém výzkumu byla. Teď bude pokračovat věřme na ISS, jak už o tom byla řeč. Tento výzkum, který jsem zmiňoval,

Snad začne reálně pracovat příští rok. Budeme to sledovat, stejně jako otázkou od Ireny. Zajímalo by mě píše, jestli jste se pokoušeli nějak simulovat skutečné nebezpečí, které může při cestě do vesmíru nastat. Ti účastníci vašich pokusů totiž dobře vědí, že opravdu na Mars neletí a vlastně jim nic nehrozí. Jdeme doštu. To je báčná otázka. To je báčná otázka. Proč?

Já jsem zjistil při jednom z prvních experimentů, který předcházeli, ještě tomu experimentu Štola, o kterém možná ještě bude řeč, Že lidé, kteří se dostanou do této experimentální situace, ale musíte jí skutečně výborně navodit, tak ti lidé jsou ochotní. Si představovat skutečně vžit se do té situace a pohádají se. O absurdních věcech, když jsme jim předložili třeba myšlenku, že.

Se vybere z pěti lidí dvojice, by tam dvojice, dvě: muž, žena, muž, žena, a já už nevím, to myslím žena ještě na konci, nebo muž. Kdo z nich poletí raketou, která stojí před tou stolou právě, přitou pokusou laboratoří, kdo z nich poletí. Nedoved si představit, vážená Irenko, jakým způsobem ty dvojce. se nechci říct poprali, ale pohádali o to, kdo poletí.

A byl to samozřejmě naprostý nesmysl, protože nikam jsem deltět neměl a ty lidé byli to študenti z vysokých škol a ty se do toho vžili tímto způsobem, takže moje zkušenosti jsou takové. Že já samozřejmě nemůžu založit požár na palubě, aby tam, a necháte tam něco hasit. To teda jako asi ne, a navíc to je uskoušený, že? Ale simulovali jste to? Ale samozřejmě.

A s výsledkem, kdy se lidé zachovali, kteří v tom pokusu byli, Reálně, běžně a naprosto reálně, naprosto reálně, s nasazením všech sil, aby se jednalo o skutečnou situaci. Byl dělán nějaký výzkum na téma kancelářských prostor typu Open Space. Jaký je vliv tohoto typu pracoviště na výkonnost a pracovní efektivitu zaměstnanců a na jejich zdraví? Pro jaké typy povolání se hodí a pro jaké ne?

Ne, já na tohle vám odpovědět nemohu, protože to není můj job. Já jsem sice, když si dělal průmyslové sociologii, ale to prostě bylo úplně zajímav podmínek. Já jenom jsem přesvědčený, že když. Ten prostor je otevřený, tak zase tam záleží na psychickém ustrojení a sociálním tedy ustrojení člověka.

Kterýmu to vyhovuje a který mi to nevyhovuje. Mě by to například teda absolutně nevyhovalo a myslím, že mnohým kolegům by to nevyhovalo, protože mi potřebujeme koji, zavřít se, zamět se a mít počítač. Takže to je pro takovýhle typ lidi. A možná pro. Jedinice jiného typu je výhodný ten otevřený prostor, jako mají Američani. Sociomapoval jste, někdy kolektivity typu pracovníci, velké firmy, fanoušci fotbalového klubu, obyvatele velkého paneláku nebo poslanecká sněmovna? S jakými výsledky?

Tak tu poslaneckou sněmu to bych rád, ale to jsem samozřejmě tedy nedělal, ale dělal jsem ty pracovníky velkých firem, jenže to zase bylo za jiných podmínek. To bylo za jiných podmínek, prostě to se nedá už dnes srovnávat s tím. Dneska jsem to nedělal. Co z toho vycházelo? Vycházelo z toho, že

V těch firmách se komunikuje dobře, nebo ukázalo sociomapování, že tam jsou velké výrazné chyby, o kterých lidé v tom pracovním týmu vůbec neměli tušení? Na to by vám musel odpovědět Radek, protože já se s tím nezabývám, ale Radek Bavou. Takže na to já vám odpovědět neumím, to bych prostě jim. Nez dozelý a vymýšlel bych si a to já nedělám. Já odpovím jeho slovy. On konkrétně v rozhodu pro hospodářské noviny v lednu 2011 řekl.

Že než sociomapy ukážeme, tak lidi necháme odhadnout, jak komunikují, abychom zjistili, jak jsou zorientovaní ve svých stazích. Výzkumu vidíme, že ženy odhadují sociomapy lépe než muži. Když máme mapy hotové, tak klientům říkáme, teď uděláme malou procházku a projdou se tím modelem. S tím, že dost často jsou to úplně jiné perspektivy, které se jim otevírají, než o kterých měli vůbec do té doby nějaké povědomí.

Provádí členové posádky společné rituály, jako je zpívání, meditace nebo modlby? Jistě, pane René, jistě hrají na kytaru nebo já nevím, že by měl něco jiného zatím než kytaru, ale ano, samozřejmě. Je to hodně důležité i pro tu pohodu, atmosféru. Strašně důležité. To je přímo zásadní. Co byste řekl, že je zásadní v tom pracovním běžném kolektivu? Co jsou ty klíčové věci, na které bychom si každý den měli dávat pozor, abychom pracovali efektivně dobře a psychicky zdravě?

Psychické zdravie. Psychické zdravie to předpokládá už tedy ten správný výběr těch lidí, kteří tady. Jak si mají schopnosti to spolu dobře vycházet, že? Ale v každém případě to chce veliké autoregulační schopnosti toho člověka, protože nikdy se nesejdete s lidmi, kterými to říct. Já jsem také ani z toho můj ženou a přitom si myslím, že ano, ne, ani po těch 60, nebo kolik. To nejde. To prostě nejde. Takže musíme měnit sami sebe, hlídat sami sebe. Autoregulace, autoregulace, autoregulace.

Na Facebooku se vás tá Kamila Havlová. Souhlasil byste s výrokem Sartra, že největší peklo, které si dovedu představit, je být dlouhou dobu uzavřený v místnosti se svými přáteli. Ano, byl jste někdy v takovémhle pekle? A jak jste to zvládnu? Autegulací. Autoregulací. Ano, sebezapřením hrozným skřípáním zubama.

Kdybych to měl vyjádřit hrubě, tak téměř pěnou úst, ale prostě zvládnu jsem to. Ovšem jsou případy, kdy, a to je i za těch kosmických letů, se to řeší, mám to říct, hrubě, tak na facky nebo výtažení. Třeba i zbraně. To se stalo v minulosti jednou, je to pravda? Stal se něco takového.

Pane doktore, moc děkuji, že se stalo to, že jste dorazil jsem do Heid Parku civilizace. Přeji jak přelý jeden z diváků, spoustu dalších hezkých grafů a hlavně pevné zdraví do nového roku. Děkuji vám za to. Těhám, pane doktore. Vám všem, kteří jste poslouchali. Děkuji a přeji krásné Vánoce. O vánočních svácích si budete moci podívat na ČT24 na reprízi Hyde Parku civilizace, konkrétně například na díl s Natálí Gorbaněvskou nebo s Jemříhou, případně Jiřím Meškem.

A my hlavně věříme, že si užijete právě tyto svátky, po kterých se Hyde Park civilizace samozřejmě vrátí. A vrátí se v prvním lednovém vysílání. S vědeckým klanem. Dorazí sem celkem tři Jungvirtové, konkrétně otec a jeho dva synové: Karel, Pavel a Tomáš. Všechno velmi úspěšní vědci.

My vám samozřejmě přejeme na Vánoce také spoustu klidů, spoustu radosti. A do nového roku přejeme, abyste vždycky měli sílu najít si svoji cestu, jít po ní, aby se vám dobře dařilo a vždycky vás provázelo hlavně pevné zdraví. A také vám přejeme a teď v tuhletu chvíli přeneseně. ISS, o které dnes také byla řeč. Aby se vám v tom novém roce všechno dobře dařilo, abyste dokázali život brát také trošku s nadcáskou a abyste si třeba, i když vám to třeba úplně tolik nejde, dokázali zaspívat.

Alright, ready? Yes, serious. Just like the wall that I used to know. Where the tree does listen. Okay. Why Take Christmas with every Christmas coming. Remember and run. Lord Christmas. Wow guys, that was something special. Alright, well we really do wish uh all you down there a Merry Christmas. You can see we got a visit from uh Santa. So thank you for watching Thanks for coming on board.