V lednu 1911 přistály na Rossově šelfovém ledovci dvě moře. Britská Terra Nova pod velením Roberta Falcona Scotta a švédská Fram pod velením Roalda Amundsena. Celý svět sledoval soupeřící expedice, protože každého člověka na planetě zajímalo: Kdo vyhraje závod o dosažení jižního pólu?
Až padesátistupňové mrazy, nelítostný vítr, žalostné vybavení a v podstatě žádné know-how, které by vám mohlo pomoct v pekle zamrzlého dna světa přežít. Zhruba tak nějak vypadaly antarktické expedice začátkem dvacátého století. Ale Antarktida byla zkrátka jedním z posledních bílých míst na mapě a někdo tam prostě jít musel.
Říká se, že vstup do podsvětí hlídá pes Kerberos. Říká se, že dovnitř pustí kohokoli, ale ven nikoho. Říká se, že má bezpočet hlav, dračí ocas, hady místo nohou a chrlí oheň. Taky se říká, že ho můžete oblbnout kusem žvance. Protože… je to pořád pes.
Znal se s Winstonem Churchillem, Oscarem Wildem, Agathou Christie. Bojoval v zákopech první světové války, sjezdil svět. Byl vyhlášeným sportovcem i mimořádně aktivním veřejným intelektuálem. A přesto je znám jen jednou jedinou věcí: fiktivním člověkem, kterého ke konci už nemohl vystát.
Sherlock Holmes je naprostý kulturní fenomén. Je to dost možná nejvyobrazovanější fiktivní postava v dějinách, jediný, kdo mu možná šlape na paty, je jeho (tak trochu) londýnský (tak trochu) současník hrabě Dracula. Holmesův život je ze své podstaty mimořádně zajímavý a jeho příběhy uhranuly celé desítky generací čtenářů. Ale život jeho autora zůstává často v pozadí. Přestože nudný život rozhodně nevedl.
Dámské i pánské magazíny se celá desetiletí neustále vrací k jedné otázce. Holit, či neholit? Upravovat, či neupravovat? A pokud ano, jak upravovat? Má si muž nechávat rozčepýřené hnízdo? Má se žena holit do hladka? Je ještě v kurzu devadesátková linka? Na tyhle otázky vám neodpovíme. Ale možná vás uklidní, že si je lidé kladou celá tisíciletí.
17. července 1918 ve dvě ráno probudí carskou rodinu její věznitelé s tím, že se mají zabalit, protože se budou znovu stěhovat. Poté co si Romanovci zabalí svých zbývajících pět švestek, bolševici je vedou do sklepa, kde mají čekat, než přijede odvoz. Cestou po schodech dolů děti vidí vulgární nákres jejich matky souložící s rodinným přítelem a nedávno zesnulým svatým mužem Grigorim Rasputinem. Je to ta druhá nejhorší věc, která se jim tu noc stane.
Boney M o Rasputinovi zpívali, že byl milenec ruské carevny a nejlepší milenec celé širé Rusi. V nejnovější epizodě Hodiny dějepichu se podíváme, jestli je něco z toho pravda, kde se takové řeči vůbec v Rusku braly a jaký měly vliv na carskou rodinu a Rasputina samotného. A nebude to hezký poslech.
V historii není mnoho postav, které by si vysloužily takovou fascinaci pozdějších generací jako Grigorij Jefimovič Rasputin. Stojí na pochybné hitparádě společně s monstry a velikány, jako byl Adolf Hitler, Jindřich VIII. nebo Julius Caesar. A stejně jako oni je Rasputin opředen hned několika vrstvami propagandy a mýtů. Těžko se tak rozmotává, jestli byl skutečně zlý čaroděj, nebo svatý muž.
Ruští carové drželi po celou svou historii v rukách ohromnou moc, která přichází s ohromnou zemí. Ale řídit takovou zemi může být obtížné, obzvlášť pokud ji zdědíte v době velkých, důležitých světových událostí a změn. Pak Rusko vždy vyžaduje silného a bystrého vládce. Mikuláš II. nebyl ani jedno. Ale byl nejspíš milující otec, což jeho konec dělá o to tragičtějším.
Narození spasitele, zrození Páně. Příběh o tom, jak se narodil Ježíš Kristus, je jednou z nejznámějších a nejdůležitějších storek v historii lidstva. Znáte to, betlém, jesličky, zvířátka, andělé, tři králové… Ale je něco z toho fakticky pravda? O tom si dnes budeme povídat v Hodině dějepichu.
Půl roku nic než bláto, krev, utrpení, zatopené zákopy, krysy, odporné jídlo, konstantní bombardování a umírající kamarádi. Není divu, že po několika měsících měli vojáci na západní frontě první světové války všeho po krk. Ale místo obvyklé vzpoury se jejich utrpení přetvořilo v něco mimořádně lidského.
Devět příběhů o lásce, dvě hodiny a pár minut, nekonečné množství britských hereckých hvězd a k tomu kopa vánoční nálady. To je ve velice hrubých číslech dvacet let starý film Láska nebeská. Funguje ještě tahle klasika? Nebo nefungovala nikdy a antologie volně propojených příběhů vždycky držela pohromadě jen silou vůle?
Mužům se obecně líbí ženské nohy, to je stará známá věc. Ostatně proto existují rozparky na šatech. Kdyby se mužům nohy nelíbily, všechny šaty by byly od pasu široké a měly by kapsy. Spousta žen by to považovala za ideální svět. Nicméně máme i muže, kterým se líbí jedna konkrétní část nohou, a to od kotníků dolů. Možná jste na internetu (či v ložnici) už na foot fetiš narazili… ale nemyslete si, že je to nějaká novinka.
Máme pro vás dnes v našem podcastu Hodina dějepichu hned dvě fantastické věci. Zaprvé téma, které je samo o sobě boží. Australští veteráni z první světové proti armádě padesátikilových ptáků? Prostě bomba. Ale hlavně máme spolupráci se serverem VínoKrál.cz a speciálně s naším podcastem si urvete naprosto fantastickou slevu. Tak poslouchejte!
Píšou se poslední dny nejničivějšího konfliktu v dějinách lidstva. Adolf Hitler je po smrti, třetí říše se rychle hroutí a všichni významní nacisté se pokoušejí co nejdřív vzít roha z Evropy. Ti, kteří nemají jinou možnost než zůstat, jsou odhodlaní bojovat do posledního momentu a vzít s sebou do pekel tolik spojeneckých vojáků, kolik budou schopni. Zbytky Hitlerovy SS se rozhlížejí po krajině, aby doslova našli kopec, na kterém jsou ochotni umřít.
Představte si hrad v Rakousku. Uvnitř hromada francouzských politiků, vysoce postavených důstojníků, chorvatský údržbář, český kuchař a SS stráže. A kolem zuří poslední dny druhé světové války. A odtud je příběh už jenom divnější.
Vývoj ženských práv je jednou z mimořádně zajímavých kapitol lidských dějin. Je až hrozivé, kdy se ženy alespoň technicky postavily v západní společnosti na stejnou úroveň mužů… a je vážně bizarní, co tomuhle procesu předcházelo. A v čem všem našly ženy nečekanou pomoc.
Speciální otázkový speciál Martina Bartkovského, ve kterém zpovídá moderátory podcastu Hodina dějepichu Jana Studničku a Terezu Kujovou. I když středobodem povídání měla být kniha, která právě Hodině dějepichu vychází, dostalo se i na sledování porna, sexuální zážitky i na zkušenosti z živých vystoupení. Poslechněte si otázkový speciál, který má skoro hodinu.
Čingischán je pravděpodobně nejúspěšnější dobyvatel všech dob. Jeho impérium se rozprostíralo po většině euroasijského kontinentu. Většina měst, která Alexandr Veliký pojmenoval po sobě, dřív nebo později padla do rukou Čingischána nebo jeho následovníků. Málokdo ale ví, co Čingischán dělal předtím, než se stal chánem.
Až do vynálezu střelného prachu neexistovalo na bojišti nic strašidelnějšího a vražednějšího než horda mimořádně schopných jezdců s luky. Pohybují se extrémně rychle, v životě se k nim nedostanete včas a oni vás budou zasypávat šípy a couvat před vámi nějakých pět tisíc kilometrů.
Se dvěma miliardami prodaných výtisků je Agatha Christie jedním z nejprodávanějších autorů v dějinách lidstva. Všichni znáte její postavy slečnu Marplovou, Hercula Poirota… Ale nejspíš nevíte nic o jejím osobním životě. Což je škoda, protože vedla život mimořádně zajímavý.
Od maličké zemičky na Balkáně bylo mimořádně stupidní postavit se nezměrné síle nejsilnější velmoci regionu – Osmanské říši. Turecké impérium, s nímž nedokázaly pohnout ani sjednocené síly křesťanstva, se ale vydalo na pochod do Valašska jenom proto, aby zjistilo, že jej čeká absolutní peklo.
Podle všeho neměl Bram Stoker nejmenší ponětí o tom, kdo byl kníže Dracula. Pouze přečetl to jméno na dovolené, přišlo mu cool a pojmenoval tak svého záporáka. Vlastně jen náhodou se stalo, že jediné, co může dorovnat příšernost a krvavost upířího hraběte… je jeho reálný jmenovec.
Zpívající zvířata, kouzelné stromy, písničky o škodlivosti rasismu a přenádherná lovestory. To je v kostce animovaná Pocahontas od Disneyho. Je to vlastně jediný známý disneyfilm, který se nezakládá na legendě nebo už existující knize, ale na reálném historickém příběhu. Takže přirozeně jsou mezi filmem a realitou značné rozdíly.
Všichni máme rádi ucelené příběhy, kde má něco začátek a konec, příčinu a následek. Tahle lidská tendence se promítá do zkoumání historie obzvlášť. Lidé chtějí vědět, co udělalo ze Stalina to krvavé monstrum, kterým se nakonec stal. Ale má vůbec tenhle “záporák” svou “origin story”?
Josif Vissarionoviš Stalin je mnohými považován za jednoho z nejbrutálnějších a nejkrvavějších diktátorů v dějinách světa. Jeho válka s Hitlerem proti sobě postavila dvě monstra, každé z opačné strany politické barikády. Ale zatímco Hitlerova smrt byla dramatická a rámovala konec druhé světové, Stalinova smrt představovala námět na jeden z nejlepších komediálních filmů posledních let.
Napoleon údajně řekl, že historie je jenom soubor lží a pohádek, na nichž se všichni shodneme. Jako u drtivé většiny historických výroků je i u tohoto často rozporováno jeho autorství, ale základní premisa je nejspíš, ať je sebecyničtější, v zásadě pravdivá. Naštěstí máme archeology a historiky, kteří občas zvládnou nahlédnout mezi řádky kronik a oficiálních dokumentů a zpochybnit zaběhlý narativ.
Historie medicíny je zábavné čtení, pokud tedy máte rádi černý humor. Můžete být zaskočeni, jak pokročilá byla římská či aztécká chirurgie, můžete žasnout nad tím, jak zkreslené představy měli středověcí felčaři o lidském těle. A můžete se děsit toho, jak až do doby v podstatě nedávné nikdo neměl nejmenší tušení, co se děje ženám mezi nohama. A někdo to netuší dodnes.
Jen málo fanatických sekt lidské historie si vysloužilo takový popkulturní obraz jako právě asasíni, tajemné společenství vrahů a atentátníků sídlící v horách Blízkého východu. Byly jim věnovány filmy, romány a samozřejmě celá série mimořádně úspěšných videoher. Ale co jsou jen středověké legendy a co pravda?
