921 - Konec olympiády a můj běžecký „výkon”

Ahoj, vítej u češtiny s Michalem. Dnešní téma je Konec olympiády a můj běžecký výkon. Můj běžecký výkon. Trošku to přeháním. Doufám, že tam slyšíte trošku tu ironii, trochu tu nadsázku, protože... Nejsem žádný velký sportovec, ale tak nějak ten sport v televizi mě docela inspiroval. No, a naposledy, když jsem mluvil o Olympiádě, tak jsme byli tak nějak v půlce. No, ne v půlce, ale rozhodně ještě to neskončilo. A tento víkend už opravdu je konec. Takže tato epizoda pravděpodobně vyjde zase.

S týdenním zpožděním, to znamená, že ta epizoda, která vyšla na posedy o Olympiádě, ta pravděpodobně vyšla tak nějak hned, co Olimpiáda skončila, ale už uplynul další, další týden. A tak už to máme všechno za sebou. Máme všechny výsledky, víme, jak to dopadlo. Tak to můžeme tak trošku schrnout. A k tomu vám budu ještě vyprávět o svém víkendu a už si šlapu na jazyk, to jsme teprve začali. No to je skvělý začátek. Každopádně jsem rád, že jste tady a že trénujete poslech češtiny. Moc si toho vážím.

A budeme si teda povídat nejdříve o té zimní Olympiádě. No, asi jste si všimli, Pokud tedy bydlíte v Česku, že Češi opravdu sledují sport, nejsem si tedy úplně jistý, jak je to s mladými. Můrácha je asi o 6 let mladší než já. A takže ho považuju za velmi mladýho. Já sám sebe považuju za docela mladýho člověka. A občas ten sport sleduje. Hlavně díky tomu, že to je v televizi, nebo když jsem byl v Česku, když jsem bydlel v České republice.

Tak když jsem si zapnul televizní noviny, tak vždycky na konci bylo. Co bylo? Byl tam sport zkrátka. Byl tam takový malý úsek těch. Sportovních novin, kde vždycky mluvili o těch posledních výsledcích. Takže nějaký výsledky z Extraligy, to je český hokej, nebo z. Z té první ligy fotbalové. Nevím, jak se teď jmenuje. Dřív se tomu říkalo Gambrinus liga, a pak se to určitě změnilo. To už je možná dávno, co se to jmenovalo Gambrinusliga. saska, něco takového, nějaké fortuna, nevím, něco takového.

Takže nevím, jak se teď jmenuje ta nejvyšší soutěž českého fotbalu. Ale zkrátka, když jste si večer zapli televizní noviny, tak na konci byl sport a to vždycky doma běželo. To je díky tomu, že moje rodiče jsou velci sportovci a prostě sledují tyhle věci, obzvláště teda můj táta, který si dokonce do dnešního dne. No, no vlastně nevím, měl bych se ho zeptat, jestli se stále kupuje noviny, ale normálně si kupoval noviny se sportem.

Nebo kvůli sportu vysloveně. Nevím, jestli s tím stále pokračuje, ale vůbec bych se tomu nedivil.

No, ale bych se teda, abych se tedy vrátil k té zimní olympiádě, tak no na konci minulého týdne jsme si povídali o hokeji, že jo? Myslím, že jsem říkal něco, že Češi už vypadli a že Slováci jsou ještě ve hře, a že je čeká zápas. O Bronze, o třetí místo proti Finsku. A jak jsem říkal, Olympiáda už skončila a bohužel to nevyšlo. Takže Slováci nakonec prohráli. A je to velká škoda, ale to se nedá nic dělat.

No a ve finále. No vlastně ne. V té době jsme ani nevěděli, jak Slováci dopadnou. Myslím si, že v té poslední epizodě jsem říkal, že ještě mají šanci postupit až do finále. Ale myslím, že prohrály proti USA, nebo proti Kanadě, už nevím. Ale to je jedno, už je to historie, už je to za náma. A nakonec, se ve finále utkaly týmy Kanady a Spojených států. No a asi už vám nepokázím ty výsledky. Pravděpodobně všichni víte, jak to dopadlo. A víte, že USA porazilo Kanadu v prodloužení.

Takže to byla velká sláva, ale aby řekl pravdu: tady to nikdo moc neprožíval. Vlastně lidi, kteří sledují hokej a mají to rádi, tak možná slavili. Ale tady u mě doma, to nikdo moc neprožíval. Moje manželka Olympiádu nesleduje, ta jenom viděla to, co jsem jí já pustil přes YouTube. A ve škole o tom taky nikdo nemluvil. Já tam mám vlastně všichni moji učitelé, tento rok nebo tento semestr jsou z Německa. Takže jsou to teda.

Jsou to teda Američani, pravděpodobně mají americké občanství, ale mají německé kořeny. A zajímají se o vědu a ne o sport. Takže nikdo o tom nic neřekl. A spolužáci to taky moc nesledují. No. Další věc, co musím asi zmínit, je, že my spolužáci jsou mnohem mladší než já. Pravděpodobně tam je jedna osoba, jedna paní, která je přibližně stejně stará jako já, možná je trochu mladší, nevím. Nedokážu to posoudit, ale sleduje. Ta nevím, jestli vůbec sleduje Olympiádu.

Miluje sport jako zimní sporty, to ano. Dokonce neustále mluví o tom, jak furt chodí lyžovat. Neustále lyžuje, a ona dokonce bydlí. kolem toho, což je taková horská oblast, kousek od nás na západ, ne na východ, na východ od nás a na severovýchod. Kde jsou různý lyžařské střediska? A je tam to velký slavné jezero. Takže. Tak vždycky doufám, že bude moit na sezdovku a pořádně si zajezdit. Myslím, že jezdí na snowboardu. A nebo možná i na lyžích, ani nevím. Ale neustále mluví o horá.

Ale vysloveně o olympiádě nemluvila. Takže nevím. Každopádně, nikdo teda nemluvil o hokeji, což v Česku by se vám nestalo. V Česku to sledují úplně všichni. No, asi to nebylo žádný překvapení, že letos ve finále byla Kanada a USA, protože, co jsem tak slyšel, tak NHL pustilo svý nejlepší hráče na Olympiádu, což není moc běžný. Většinou tam jezdí jenom. Já nějaký hráči z Olympiády, tedy co to povídám, nějaký hráči z NHL tam možná jezdí, ale rozhodně to nejsou takový ty hlavní hvězdy, protože.

Ty týmy zkrátka mají strach, aby se tam někdo nezranil, tak je tam prostě nepouštějí. A je to během sezóny, velmi často, takže zkrátka to prostě nevyjde. Ale letos tam přijeli a taky to tak vypadalo. Takže gratulujeme týmu USA, ale žádný velké překvapení to nebylo, i když samozřejmě oni měli velkou radost, že porazili Kanadu asi po 20 letech ve finále, takže oslava je rozhodně na místě.

Ale aby se tedy vrátil k té české stopě na letních olympijských hrách, tak myslím si, že Češi docela uspěli. Měli jsme celkem pět medailí. Před týdnem, když jsem nahrával tu poslední epizodu, tak už jsme měli asi čtyři medaile. A nakonec jsme získali ještě jednu bronzovou z biathlonu, takže to byl velký úspěch, opravdu velké překvapení, pokud teda vím. A myslím, že to vyhrává. Teresa Voborníková. Teresa Voborníková vyhrála

Ten závod na 12,5 km v Biatlonu, a byl to ten hromadný start. A já si myslím, že ty hromadní starty jsou nejzábavnější, protože je tam nejvíc akce a hned výš. Jakmile dojedou do toho cíle, kdo vyhrál. Takže to je opravdu skvělý úspěch a doufám, že ji to vydrží a že bude podávat takovéhle výsledky i nadále. Myslím si, že ji Češi teď budou hodně fandit.

Protože to je velká česká naděje. No a když jsme mluvili o těch velkých nadějích, tak minule jsem mluvil o metoději Jílkovi. Metodě Jílek vyhrál dvě medaile, zlatou a stříbrnou. V rychluslení. Takže to je opravdu vycházející hvězda českých bruslařů, takže doufám, že mu to taky vydrží a že ho uvidíme i na těch příštích hrách. Zajímalo by mě, jak dlouhá je kariéra těch? těch rychlo bruslařů,

Ale když se tak podíváme na Martinu Sáblikovou, tak tam měl opravdu dlouhou kariéru, tak můžeme očekávat, že jí Lek bude ještě dlouho podávat nějaké skvělý výkony. A potom, kdo tam byl? A potom tam ještě byla Zuzana Maďerová. To byl nějaký snowboard, ne? To myslím, že byl... Slalom. Paralelní slalom. Doufám, že si to nepletu. To jsem viděl, ale už tak nějak si nepamatuju, jak to vypadalo. Možná bych si to měl pustit ještě jeden.

No, ale zkrátka viděl jsem spoustu špičkových výkonů. A když vidím tyhle špičkový výkony, tak mě to vždycky tak nějak naudí. Vždycky mě to tak nějak láká, a prostě jít ven a taky se zasportovat. Není to teda jenom ta olympiáda, ale třeba na ITOC, kde mám spoustu studentů, kteří se věnují sportu. A je to docela překvapivý, protože když. Když mluvíme o těch takových intelektuálních typech a o různých, Poliglotech, tak člověk si představí lidi, co třeba tolik nesportují, ale vůbec to není pravda.

Spousta lidí se opravdu snaží a opravdu makaj. Jsou to opravdu vrcholoví sportovci. Možná nejsou vidět v televizi nebo tak, ale rozhodně je to velká vášeň, je to opravdu velký koníček a jezdí po různých závodech. A často prostě reprezentují dokonce i naší zemi v nějakých mezinárodních turnajích. Takže to mně vždycky fascinuje, takové vyprávění. Takže vždy, když to slyším, tak si říkám, že musím taky nasadit běžecké boty a jít se prostě proběhnout.

A to je, co jsem se snažil dělat tento víkend. Tento víkend jsem se snažil taky podat nějaký běžecký výkon. ale teda dopadlo to nic moc, dopadlo to nic moc, dopadlo to docela špatně. Ale ku podivu, každopádně ten nápad jít ven nebyl můj, protože jsem byl tak jako motivovaný po té olympiádě. Tak přišla s tím manželka, že chce jít ven a že si chce zaběhat. a konkrétně, že si chce zasprintovat, že chce sprintovat, což jsem rád slyšel, protože já jsem nesprintoval opravdu hodně dlouho.

Tak jsem si říkal, jo, proč ne? Měli jsme krásnou neděli. V sobotu ještě pršelo, ale v neděli bylo krásně. Tak dopoledne jsme se vypravili ven do parku. Nejdřív jsme se trochu rozběhali, aby jsme trochu zahřáli ty naše svaly a potom jsme si dali několik takových intervalů, takových kratších sprintů. No, a teda, nic moc, moc mi to nešlo. Asi po třetím sprintu nevím, kolik jsem to uběhl, řekl bych, takových 60 metrů maximálně. tak jsem začínal dostávat křeče do lejtek.

A opravdu jsem si připadal u boze. Už jsem to musel vzdát, protože se mi normálně dělalo špatně od žaludku a už prostě to moje tělo nezvládalo. Myslel jsem si, že to bude lepší, že. Že to zvládnu líp, ale. Nevím, no, proč jsem si to myslel. Protože za těch posledních, dejme tomu, 10-15 let jsem se sprintům vůbec nevěnoval. Když jdu ven běhat, tak je to běh na dlouhou trať. Já nemám problém běžet třeba hodinu, hodinu a půl v kuse bez zastávky.

Ano, když je vedro, tak se možná trochu zpomalím, ale rozhodně je to jenom běh, je to vytrvalostní běh, je to vytrvalostní běh. Takže to není žádný velký výkon, žádný velký obrátky, že bych opravdu do toho šlapal, že bych běžel z plných sil. Takže mě to opravdu odrovnalo. Ale myslím si, že to bylo super. Jsem rád, že jsme se k tomu donutili. Manželka taky zvládla pár sprintů, což mě překvapilo. No, ona teda chtěla jít ven běhat, protože normálně běhá doma na běžícím pásem.

A na tom se nedá sprintovat. Jasně, můžete si to nastavit na relativně velkou rychlost. Myslím si, že ten náš pád. Se dá nastavit maximálně na 12 mil za hodinu. Kolik to je kilometrů za hodinu, teď nevím, ale zase tak rychlý to není. A rozhodně to není stejný, jako když běžíte venk. Hlavně mně to přijde takový nebezpečný. Já už jsem to zkoušel několikrát, a je to docela náročné, ale rozhodně to není ono. Není to stejný, jako když jste venku a můžete dát do toho všechno.

Takže jsme to vyzkoušeli venku na čerstvím vzduchu a A myslím si, že to budeme opakovat, že to budeme dělat častěji. Já doufám, že příště mi z toho nebude špatně jako tentokrát. I'll uh Uvidíme, no, třeba jednou týdně siít, takhle zaběhat není vůbec špatný. Jakmile přijdou ty vedra, tak už to bude asi těžší. Ale to bychom potom mohli chodit brzo ráno nebo třeba večer.

Až se zase trochu ochladí. Takže uvidíme. Ale takhle jsme strávili náš víkend, že trošku jsme si zasportovali a sledovali jsme olympiádu. A jinak jsem se víceméně flákal. Ten víkend jsem toho moc neudělal, protože jsem měl po testu a nějak se mi nechtělo učit, ale jo, užil jsem si to. Takže takhle to tady probíhalo. Takže to je tedy pro dnešně vše. Já vám děkuji za poslech. Mějte se krásně, no a uslyšíme se zase příště. Ahoj.