¶ Úvod a priority studia češtiny
Ahoj, vítej u češtiny s Michalem. Dnešní téma je Priority. Vítej u dalšího pokračování češtiny s Michalem a jsem rád, že jste tady a že jste si vybrali češtinu s Michalem a že prioritizujete nebo priorizujete studium češtiny. Protože jste tady, tak můžu tak nějak předpokládat, že se snažíte učit česky a to mám velkou radost. Jak jste si všimli, máme dvě slovesa. Ten proces určení priorit se dá popsat slovesem prioritizace.
tedy prioritizovat něco, anebo priorizovat. Takže určitě uslyšíte oba tvary a je vážně na vás, co vám více vyhovuje. No, pokud pocházíte z nějaké anglicky mluvící země, tak možná vám bude přirozenější používat slovo prioritizace. Myslím si, že to přišlo z angličtiny. Obě slova jsou cezí. Obě slova pochází z nějakého cezího jazyka. Prioritizovat. Či prioritizace, Je určitě z angličtiny, možná z němčiny, nevím, ale priorizace, tedy bez toho ti. Priorizace, pokud vím, pochází z latiny.
Takže opravdu záleží na vás, co se vám bude i lépe vyslovovat. A já většinou používám prioritizovat. Ale občas. Občas používám i ten druhý tvar, takže opravdu jenom, co mě jako zrovna napadne, a v jaký to používám v větě. Možná se mi občas lépe řekne priorizovat něco. V televizi určitě uslyšíte oba tvary, takže je dobré si na to zvyknout. No ale dnes si tedy budeme povídat o těch různých.
Prioritách. No, jak jsem říkal, jsem rád, že jste tady, protože to je takové znamení, že čeština je pro vás priorita. A to je skvělý.
¶ Michalovy osobní a pracovní priority
Vlastně cizí jazyky nejsou jednoduchý, vyžadují spoustu času a energie, a tak musíme si na ně najít čas. Musíme tomu dát opravdu prioritu. No, já třeba se taky moc rád učím jazyky, ale momentálně to pro mě bohužel není nejvyšší priorita. Moje nejvyšší priorita je určitě škola. Tady z takových těch povinností, co musím jako splnit.
A potom samozřejmě čeśtina, jakożto lektor čeśtiny, se věnuju čeśtině, věnuju se italki, kde učím čeśtinu. Mimochodem pokud byste si se mnou chtěli popovídat, tak můžete. Рад вас увидим, рад вас услышим. A můžeme si popovídat, o čem budete chtít. Odkaz najdete u podcastu. Ale taky podcast je další moje velká priorita. Každý den se tomu věnuju aspoň hodinku. Plánuju nový epizody. Připravuju epizody pro češtinu s Michalem pro začátečníky, což je nový podcast, který jsem začal asi tak.
Už to jsou skoro dva měsíce. A taky vychází dvakrát týdně. Takže pokud byste chtěli si poslechnout něco trochu jednodušho, najděte si Čeština s Michalem, čack podcast for beginners. A nebo pokud máte nějakého kamaráda, co se chce naučit česky, tak jim pošlete odkaz. Já budu mít velkou radost, když si to poslechnete, anebo když o tom někomu řeknete, protože je to úplně nový podcast a moc lidí to ještě nezná. Ale to by stačilo jako taková malá reklama. Úplně jsem se zakecal, úplně jsem ztratil.
Tu myšlenku, že chtěl jsem mluvit o prioritách. A jak to vidíte, jaké jsou moje priority. Zkrátka škola a potom práce. A ty cizí jazyky, bohužel pro mě nejsou hlavní priorita, ale i tak se jim věnuju pravidelně.
¶ Jazykové učení: Japonská zkušenost
Každý den se snažím číst japonské knihy, každý den se snažím poslouchat podcasty a možná si pustím třeba nějaký japonský seriál. Angličtinu už tolik nevnímám jako cizí jazyk, když samozřejmě je to pro mě cizí jazyk. Ale už tady bydlím docela dlouho v Americe a i předtím, než jsem se přestěhoval, tak jsem se vždycky hodně věnoval angličtině a už to nějak nevnímám. Jako něco, co musím studovat, ale určitě se zlepšu.
Ale myslím si, že je lepší se na to tolik nezaměřovat. Jakmile se nějak zaměřu na nějaký cizí jazyk, tak mám pocit, že se musím zlepšovat. A z angličtiny už to tak vůbec nemám. Jasně určitě se zlepšuju postupem času. Za těch asi šest let, co tady bydlím, jsem se doufám, zlepšil. Ale moc o tom nepřemýšlím. Takže jsem trochu změnil tu perspektivu.
Ale japonština pro mě je opravdu cizí jazyk, který musíme vyhledávat. Nebydlím v Japonsku, v Japonsku jsem byl jenom jednou, V roce 2017 A tak musím si kupovat knihy a musím hledat seriály a musím hledat učitelé, většinou přes iTolky hledám učitele, s kterými potom trénuju konverzaci, takže. Musím se opravdu snažit, aby. Abych se prostě posouval dál, nebo abych se alesponě nezhoršoval. Myslím si, že ta pravidelnost je to nejdůležitější.
Jasně. Možná necítím žádný velký pokrok, ale protože se snažím číst opravdu každý den a každý den se snažím něco poslouchat. Tak se určitě zlepšuju. Neměřím to nějak, ale vím, že. Že jsem se zlepšil za těch posledních pár let. Já se snažím číst už několik let, a na začátku jsem četl mnohem pomaleji a. Měl jsem spoustu znaků, který jsem moc dobře neznal, a musel jsem neustále vytahovat slovní. Ale to už nedělám. Takže už jenom.
Podle toho můžu říct, že jsem se opravdu zlepšil. Jasně, ještě nejsem na tak vysoké úrovni, jako bych si představoval, ale zkrátka zlepšu se. A to je pro mě to nejdůležitější.
¶ Prioritizace vztahů a životní volby
No, ale bychom se teda vrátili trochu k těm prioritám, tak už vlastně od rána máme různý úkoly a všichni máme různý priority. A musíme dělat různá rozhodnutí. Dáme rozhodnutí pro sebe, o tom, jak chceme využít svůj čas, anebo s kým chceme trávit čas. To je taky velmi důležitá věc, o který bychom měli přemýšlet. Minimálně já mám takový pocit, že čím jsem starší, tím víc musím opravdu si hledat a musím prostě se snažit. Najít si ten čas na lidi.
Takže je to opravdu priorita, o kterém musím jako aktivně přemýšlet. Někde jsem nedávno slyšel, že. Je důležitý prioritizovat lidi, kteři prioritizují nás. Teď jsem použil obě slova ve stejné větě, to už je docela divný. Ale řeknu to ještě jednou. Měli by jsme priorizovat lidi, kteří priorizují nás. Zkrátka měli by jsme investovat náš čas. Do lidí, kteří udělají to samé, kteří nám to oplatí. A to je podle mě skvělý přístup k mezilidským vzdám.
Já jsem. Když jsem byl mladší, tak jsem třeba chtěl prioritizovat lidi, kteří. Kteří byli opravdu zajímavý a s kterými jsem chtěl mít dobrý vztah. A na tom samozřejmě nic špatného není. Myslím si, že takhle to dělá spousta lidí. Ale ne, vždycky ti lidi opětovali vlastně tu časovou investici. Třeba pokud jsem někomu psal zprávy a snažil jsem se domlouvat nějaký akce a a tak dále. A ten člověk mi to nikdy neoplatil, že nikdy mi nezavolal, nebo prostě nikdy.
Nikde prostie ta interakce nezačala z té druhé strany. Tak člověk by si to měl trošku rozmyslet, jestli to má smysl v tom takhle pokračovat. Mnohem raději jsem potom věnoval svůj čas lidem, kteří si vážili toho. Toho mého přátelství, kteří oni sami chtěli se třeba sejít. A zní to jako taková samozřejmost. Ale prostě čím jsem starší, tím více si uvědomujou, že. Tady jsou věci, které my nedokážeme úplně ovlivnit, a neměli bychom plývat na energie, na lidi, kteří prostě u nás tolik nestojí.
Možná to zní trošku negativně, ale nemyslím si, že to je negativní. Naopak. Měli bychom prostě umět využít ten svůj čas. A prostě věnovat ho těm, kteří si ho váží. A myslím si, že nejde jenom o přátelé. Opravdu jde o kohokokoliv. Můžou to být cizí lidi klidně, může to být i rodina. Určitě to znáte všichni. Máme určitý příbuzní, kteří třeba neopětují tu nahu.
Já teda musím říct, že já mám velké štěstí a musím opravdu zaťukat na dřevo, že moje rodina je opravdu skvělá a že se zajímají o to, co dělám. Asi ne úplně všichni, protože každý má samozřejmě svoje priority a každý má spoustu práce s tím svým vlastním životem. Ale tak obecně mám pocit, že moje rodina má o mě zájem a já samozřejmě mám zájem o ně. Ale není to tak jednoduchý, protože bydlíme daleko od sebe. Kdybychom bydleli ve stejném městě, tak máme mnohem víc příležitostí se setkat.
A i kdybychom třeba bydleli v jiném městě, tak alespoň jsme ve stejné časové zóně a můžeme si alespoň zavolat. Já jsem teď víceméně na druhé straně planety. Mezi Prahou a Kalifornií je osmihodinový rozdíl. A to je docela dlouhá doba. Nebo osm hodin je opravdu blbý na plánování. Nějakého spojení. Takže když třeba je tady půnoc, tak v Česku je 8 hodin ráno. A naopak, že, když tady jsou tři hodiny odpoledne, tak v Praze je půl.
Takže to je docela problém. Je těžké se s někým spojit. Obzvlášť pokud lidi normálně chodí do práce. Nebo já, když jsem třeba ve škole, tak to není moc na dný. Takže většinou se musíme spojit třeba o víkendu. Tak zkrátka to není jednoduchý a musíme prioritizovat ty vztahy, aby jsme je tak nějak udrželi v dobré kondici. Ale nestěžu si takový je život, že nejsem jediný, co s tím musí zápasit.
A takový takový to prostě je. Sám jsem si to vybral. Samozřejmě stalo se spoustu věcí. Není to jenom o mě, když. Když jsem se vlastně rozhodoval, co budu dělat, jestli zůstanu v Česku nebo jestli se odstěhuju do zahraničí, tak to opravdu nebylo jenom o tom, co já chci, protože měl jsem samozřejmě. Přítelky Niz, kterou jsem byl dlouho, a potom jsme se rozhodli, že se chceme vzít. A tak jsem se musel rozhodnout, jestli se přestěhuju, anebo jestli to ukončí.
Takže opravdu není to jednoduché, ale nebudu se teď pouštět do žádných dlouhých detailů. Myslím si, že na to ještě bude čas. Ale zkrátka musel jsem se rozhodnout, co je pro mě priorita, a ne, vždycky je to jednoduchá volba. Občas je to velmi těžká volba a máte pocit, že ať uděláte cokoliv, tak někoho tím budete ranit. A takový je hold život. Ne, každá volba je jednoduché.
¶ Důležitost soustředění a závěr
Ale to by asi stačilo o těch vztazích a koukám, že dnešní epizoda už je docela dlouhá. Takže já to dnes ukončím tady. Dziękuję wam za poslech. Jestem rád, że jste się to posłuchali aż do końca. A gdy zostały takhle daleko, tak bym jeszcze mogł zopakować tu jedną takovą fajną frazę. A kterou jsem zmínil na začátku. A to bylo: Kdo dva zajce honí, žádného nechytí.
Takže kdo chce dělat víc věcí najednou, nakonec neudělá nebo nedokáže nic. A je to o těch prioritách. Pokud máte příliš věcí, příliš priorit. Tak se může stát, že nebudete dělat nic pořádně. Proto je lepší se zaměřit na nějakou jednu konkrétní věc. A opravdu to dotáhnout dokonce. Ale to je teda pro dnešně vše. Tuhle epizodu jsme opravdu dotáhli do konce. A uslyšíme se zase příště. Ahoj.